21 C 278/2020-47 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč s odůvodněním, že uvedená částka představuje součet nezaplacených televizních poplatků za měsíce září 2019 až leden 2020 včetně. Žalovaný v zákonné lhůtě nereagoval na výzvu žalobkyně ve smyslu ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. a žalobkyně ho tak dle tohoto ustanovení zařadila do evidence poplatníků s povinností platit televizní poplatky. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k úhradě dlužných televizních poplatků, ničeho však neuhradil. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že televizní poplatky hradí pravidelně přes SIPO, a to jméno pronajímatelky bytu, ve kterém bydlí, paní [jméno] [příjmení]. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 14. 10. 2021, k němuž se nedostavila žalobkyně, svou neúčast omluvila a za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 4. Z předložených listin soud zjistil a dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu: 5. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 23. 10. 2018 vyzván ke sdělení, zda má doma televizi, a pokud ano, proč není zapsán jako poplatník v evidenci plátců televizních poplatků. Dalším dopisem ze dne 29. 5. 2019 byl žalovaný žalobkyní vyzván jako evidovaný odběratel elektrické energie na adrese [adresa žalovaného], aby ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy podal přihlášku k úhradě televizních poplatků, pokud je v jeho domácnosti televizor, nebo aby zaslal vyplněné čestné prohlášení, že televizní přijímač nevlastní, anebo aby žalobkyni zaslal vyplněné čestné prohlášení, že poplatky hradí na jiné adrese, pod jiným jménem nebo je platí v jeho domácnosti jiná osoba. Žalovaný byl současně poučen, že nebude-li na výzvu reagovat, bude ze zákona považován za poplatníka televizního poplatku a bude zařazen do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. Uvedenou výzvu žalovaný převzal osobně dne 4. 6. 2019, jak je zřejmé z předložené dodejky. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nesporoval, vyplývá, že žalovaný na výzvu nereagoval a byl tedy od srpna 2019 zaevidován jako poplatník televizního poplatku. Uvedená skutečnost byla žalovanému rovněž oznámena dopisem žalobkyně ze dne 28. 8. 2019 s tím, že první poplatek mu bude předepsán za měsíc září 2019 a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 135 Kč do 15. 9. 2019. Z výpisu detailu dluhu žalovaného bylo zjištěno, že neuhradil televizní poplatky za měsíce září 2019 až leden 2020 včetně, celkem tedy za 5 měsíců. Dopisem ze dne 15. 3. 2020 byl žalovaný žalobkyní, resp. osobou k tomu zmocněnou, vyzván k úhradě dluhu ve výši 786,67 Kč, tj. nezaplacených televizních poplatků za období září 2019 až leden 2020 včetně ve výši 765 Kč a úroků z prodlení ve výši 21,67 Kč. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu jeho bydliště [adresa žalovaného], a žalovaný jí převzal osobně dne 20. 3. 2020, jak vyplývá z předložené dodejky. Dopisy ze dne 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020 byl žalovaný žalobkyní, resp. osobou k tomu zmocněnou, opětovně vyzván k úhradě dluhu ve výši 786,67 Kč. Výzvy byly žalovanému vždy zaslány na adresu jeho bydliště doporučeně a žalovaný obě výzvy osobně převzal, a to dne 5. 6. 2020 a druhou výzvu dne 25. 7. 2020. Z předložené nájemní smlouvy soud zjistil, že žalovaný je od 1. 12. 2018 nájemcem bytu na adrese [adresa žalovaného]. Z předložených dokladů SIPO pak vyplývá, že osoba [jméno] [příjmení] má uhrazeny mimo jiné televizní poplatky za měsíce září 2019 až říjen 2020. 6. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle ust. § 3 odst. 2, odst. 4, § 6, § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je ve smyslu ust. § 3 odst. 2, odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Poplatníkem televizního poplatku je žalovaný jako fyzická osoba, přičemž tento poplatek je spjat právě s osobou, nikoliv s místem, kde se má nacházet televizní přijímač. Žalovaný byl opakovaně vyzýván žalobkyní, aby se přihlásil jako poplatník televizní poplatku, případně jí sdělil důvody, pro které ho není možné považovat za poplatníka televizního poplatku, žalovaný však na tyto výzvy nereagoval a dle zákonné domněnky byl tedy jako poplatník televizního poplatku do evidence zapsán. Výše televizního poplatku je pak stanovena zákonem č. 348/2005 Sb. na částku 135 Kč měsíčně a tento poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaný řádně a včas neuhradil televizní poplatky za měsíce září 2019 až leden 2020 včetně, celkem tedy za 5 měsíců, jak mu ukládá zákon, a neučinil tak ani na základě výzvy žalobkyně, která mu byla zaslána, a to opakovaně. Z popsaných důvodů tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč (tj. 5 x 135 Kč), představující neuhrazené televizní poplatky za shora uvedené období. 7. S odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku soud shledal žalobu důvodnou i v části týkající se žalobkyní uplatněného zákonného úroku z prodlení. Jak již bylo uvedeno výše, televizní poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého měsíce, žalovaná je tak v každém příslušném měsíci, kdy poplatek nezaplatila, od jeho 16. dne v prodlení s úhradou poplatku a žalobkyni vzniká právo požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalobou uplatnila úroky z prodlení v kapitalizované výši vypočtenými do dne podání žaloby. Soud shledal tento nárok žalobkyně oprávněným a žalobě i v této části vyhověl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva v celkové výši 700 Kč. Tato částka představuje uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů za tři úkony. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12 nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, když z uvedeného nálezu mimo jiné vyplývá, že i když Česká televize není orgánem státní moci, těší se poli svého působení výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky), a proto na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány veřejné moci. Z tohoto důvodu nelze postup České televize, kdy agendu televizních poplatků, kterou sama spravuje (a má na to zvláštní organizační útvar, který mimo jiné provádí i vymáhání televizních poplatků u právnických osob, jak sama žalobkyně uvádí), následně předává příslušné advokátní kanceláři, považovat za odpovídající principům spravedlnosti. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize. Soud v dané věci dospěl závěru, že projednávaná věc není skutkově ani právně složitá a závěry uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR jsou aplikovatelné i v nyní projednávané věci, s ohledem na tuto skutečnost tedy nelze náklady žalobkyně na zastoupení advokátem považovat za náklady účelně vynaložené. Dále se však soud musel vypořádat i se závěry nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 39/13 a s odkazem na tento nález a rovněž ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. tedy přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů za tři úkony. Dle těchto ustanovení i účastníkovi řízení, který není zastoupen advokátem, vznikají náklady v podobě hotových výdajů a tyto náklady je třeba posuzovat analogicky podle advokátního tarifu, konkrétně části týkající se náhrady hotových výdajů paušalizovaných částkou v nyní projednávané věci 100 Kč za jeden úkon, resp. v současné době již i vyhláškou č. 254/2015 Sb. Soud považuje za účelně vynaložené hotové výdaje související se třemi úkony, tj. předžalobní výzvou k plnění, sepisem a podáním žaloby a vyjádřením k odporu žalovaného, v souvislosti s tím tedy přiznal žalobkyni náhradu za hotové výdaje v částce 300 Kč. Vzhledem k tomu, že soud nedospěl k závěru o účelnosti vlastního právního zastoupení, jak je již uvedeno shora, nepřiznal žalobkyni hotové výdaje vynaložené v souvislosti s převzetím zastoupení advokátem. 9. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. Lhůtu ke splnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.