25 C 239/2021-30 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 048 Kč s tím, že žalovaný cestoval ve dnech [datum] a [datum] v dopravním prostředku městské hromadné dopravy na linkách provozovaných žalobkyní, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému vznikla v obou případech povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně rovněž přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný jízdné a přirážku k jízdnému přes výzvu k úhradě žalobkyni nezaplatil. 2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil. 3. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný cestoval ve dnech [datum] a [datum] v prostředku městské hromadné dopravy na linkách provozovaných žalobkyní, přičemž se na výzvu žalobkyní pověřené osoby v obou uvedených případech neprokázal platným jízdním dokladem. Jízdné činilo 24 Kč a výše přirážky k jízdnému v případě, že se cestující neprokáže platným jízdním dokladem, činila podle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně částku 1 500 Kč. Žalovaný jízdné a přirážku k jízdnému přes výzvu žalobkyně nezaplatil. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 a § 18b odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, přičemž dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je po právu, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 048 Kč. Protože je žalovaný v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení činí 1 489 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby) ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) vypočtenou podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. 300 Kč, a 21 % DPH z odměny za zastoupení advokátem a režijních paušálů ve výši 189 Kč. 6. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.