27 C 132/2021-91 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 1. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 8 791,46 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku neoprávněného přečerpání finančních prostředků žalovaným na účtu č. [bankovní účet], ke kterému byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) smlouva o kontokorentním úvěru. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 12. 8. 2016 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, kterou se [právnická osoba] zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet, což také splnila. Na základě Dispozic k uvedené smlouvě z téhož dne byl žalovanému na běžném účtu č. [bankovní účet] (dříve č. [bankovní účet]) poskytován produkt Flexikredit - kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky produktu Flexikredit (přečerpání povoleného debetu), na což [právnická osoba] žalovaného upozornila. Protože žalovaný nepovolený debetní zůstatek na účtu nevyrovnal, [právnická osoba] zrušila povolený limit Flexikreditu, převedla pohledávku z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a dopisem ze dne 11. 9. 2018 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 8 791,46 Kč. Žalovaný výzvě nevyhověl a předmětná pohledávka [právnická osoba] za žalovaným v uvedené výši byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 8. 2020. Dne 21. 12. 2020 žalobkyně odeslala žalovanému marně předžalobní výzvu. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2665, § 2395 a násl. a § 1970 odst. 1 občanského zákoníku, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu a následně smlouva o poskytnutí úvěru na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky do stanoveného úvěrového limitu, ale žalovaný svým povinnostem vracet vyčerpané peněžní prostředky, platit úroky ve sjednaných splátkách a nepřekročit poskytnutý úvěrový limit nedostál, a proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 9 619,66 Kč (součet požadované částky 8 791,46 Kč a vypočtené části úroku z prodlení ve výši 828,20 Kč) s 30 % úrokem ročně z částky 8 791,46 Kč od 12. 9. 2018 do zaplacení a s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 8 791,46 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a tudíž jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.