27 C 192/2021-55 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 23. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 051,56 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu z Rámcové smlouvy [číslo] ze dne 9. 9. 2019, na jejímž základě žalobkyně žalovanému zřídila a vedla běžný účet č. [bankovní účet]. Dodatkem [číslo] k uvedené smlouvě mu bylo na tomto účtu umožněno čerpat kontokorentní úvěr do výše 10 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Soud proto posoudil předložené listinné důkazy a učinil tento závěr o skutkovém stavu. Dne 9. 9. 2019 byla mezi účastníky řízení uzavřena Rámcová smlouva [číslo] ze dne 9. 9. 2019, na jejímž základě žalobkyně žalovanému zřídila a vedla pro něj běžný účet č. [bankovní účet]. Dodatkem [číslo] k uvedené smlouvě bylo žalovanému umožněno čerpat na tomto účtu kontokorentní úvěr do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vyčerpané peněžní prostředky splatit spolu s 18,9 % úrokem ročně nejpozději do jednoho roku od jejich čerpání. Žalovaný úvěr čerpal, ale nesplácel řádně, a proto žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 2. 2. 2021 k předčasnému zaplacení dluhu ve výši 10 533 Kč, a to do 11. 2. 2021 s tím, že jej upozornila na svou připravenost vymáhat dluh žalobou. Žalovaný výzvě nevyhověl. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce zejména podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně jako úvěrující splnila svou povinnost poskytnout žalovanému jako úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky, ale žalovaný své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok nedostál. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 10 533 Kč odpovídající součtu dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, nezaplacené části poplatku za výběry z bankomatu ve výši 51,56 Kč a nesplacené části vypočteného úroku z úvěru do 1. 2. 2021 ve výši 481,44 Kč. Vedle práva na zaplacení uvedené částky má žalobkyně právo na zaplacení úroku z úvěru (z dlužné jistiny úvěru až do jejího zaplacení) a úroku z prodlení (žalovaný je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu), a soud jí tedy přiznal 18,9 % úrok z úvěru ročně z částky 10 000 Kč od 2. 2. 2021 do 1. 3. 2021, 8,25 % úrok z úvěru ročně z částky 10 000 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a 8,25 % úrok z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 12. 2. 2021 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a tudíž jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a hotových výdajů vzniklých v souvislosti s jednoduchou výzvou k plnění a podáním žaloby. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.