27 C 215/2020-57 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalované vzniklý v důsledku neplnění povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 2. 6. 2016 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [příjmení] [anonymizováno]). Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] zjistila některé identifikační a kontaktní údaje žalované a dne 2. 6. 2016 odeslala na účet č. [bankovní účet] částku 3 000 Kč. Téhož dne vystavila Fakturu [číslo] podle níž měla žalovaná uvedené společnosti vrátit částku 3 000 Kč do 23. 6. 2016. Pohledávka [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] za žalovanou v celkové výši 6 303,45 Kč (včetně příslušenství ke dni postoupení) byla dne 21. 12. 2017 postoupena žalobkyni. Dne 17. 3. 2020 zástupkyně žalobkyně odeslala žalované Výzvu k úhradě dluhu. Po posouzení shora uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ani jiné smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, na základě níž měly (či mohly) vzniknout v řízení uplatněné nároky. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., což však žalobkyně zmařila svou neúčastí při jednání. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu neumožňuje ani právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), neboť částka 3 000 Kč byla žalobkyní odeslána na shora uvedený účet, jehož majitelkou podle zprávy [právnická osoba] ze dne 4. 12. 2020 nebyla v rozhodném období žalovaná. Proto soud výrokem I. rozsudku žalobu o zaplacení 3 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 24. 6. 2016 do zaplacení zamítl. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná, a proto by měla nárok na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.