27 C 220/2021-43 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 948 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka by měla představovat součet žalovaným nezaplaceného pojistného za období od 13. 7. 2020 do 6. 8. 2020 (2 648 Kč), k jehož zaplacení se žalovaný zavázal v pojistné smlouvě [číslo] uzavřené dne 13. 7. 2020, a paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného (300 Kč). Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Soud proto posoudil předložené listinné důkazy a učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 7. 2020 pojistnou smlouvu Autopojištění Combi Plus III, ve které se žalovaný (mimo jiného) zavázal platit roční pojistné ve výši 26 769 Kč ve čtvrtletních splátkách po 6 692 Kč. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou. Pojištění zaniklo dne 5. 8. 2020 v důsledku výpovědi žalovaného ve dvouměsíční lhůtě po uzavření pojistné smlouvy. Ke dni zániku pojištění žalovaný dlužil žalobkyni na pojistném částku 2 648 Kč. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a § 1970 občanského zákoníku, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní (jako pojistitelem) a žalovaným (jako pojistníkem) byla uzavřena pojistná smlouva, ale žalovaný nesplnil základní povinnost pojistníka, tedy platit řádně pojistné. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě v části týkající se dlužného pojistného vyhověl a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 2 815,94 Kč (součet částky 2 648 Kč a vypočteného úroku z prodlení z ní od 7. 8. 2020 do 14. 5. 2021 ve výši 167,94 Kč). Odlišně soud posoudil část žaloby týkající se zaplacení částky 300 Kč s příslušenstvím, když tato částka nepředstavuje dlužné pojistné, ale poplatek za upomínání. Výše tohoto poplatku nebyla účastníky sjednána v pojistné smlouvě. Jsou-li povinnost žalovaného k jeho zaplacení i jeho výše zakotveny v pojistných podmínkách či v sazebníku žalobkyně, pak takovýto způsob„ sjednání“ soud nepovažuje v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3512/2011 za platný, a proto žalobu ohledně 319,06 Kč (součet částky 300 Kč a vypočteného úroku z prodlení z ní od 7. 8. 2020 do 14. 5. 2021 ve výši 19,06 Kč) výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 2 648 Kč a zákonného úroku z prodlení z ní, naopak žalovaný byl úspěšný ohledně částky 300 Kč a zákonného úroku z prodlení z ní. Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně z 89,8 % a žalovaný přibližně z 10,2 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 79,6 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 1 185,24 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.