27 C 243/2020-53 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 27. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 4 118 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka by měla představovat žalovaným nezaplacené pojistné za období od 1. 7. 2019 do 2. 12. 2019, k jehož zaplacení se žalovaný zavázal v pojistné smlouvě [číslo] uzavřené dne 28. 8. 2017. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Soud proto posoudil předložené listinné důkazy a učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 8. 2017 pojistnou smlouvu [číslo] (FLEXI životní pojištění), ve které se žalovaný (mimo jiného) zavázal platit měsíční pojistné ve výši 744 Kč. Pojištění bylo sjednáno na dobu 32 let. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 1. 7. 2019 a pojištění zaniklo ke dni 2. 12. 2019. Ke dni zániku pojištění žalovaný dlužil žalobkyni na pojistném 3 768 Kč. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2782 odst. 1 a § 1970 občanského zákoníku, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní (jako pojistitelem) a žalovaným (jako pojistníkem) byla uzavřena pojistná smlouva, ale žalovaný nesplnil základní povinnost pojistníka, tedy platit řádně pojistné. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě v části týkající se dlužného pojistného vyhověl a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 3 915,22 Kč (součet částky 3 768 Kč a vypočteného úroku z prodlení z ní od 6. 1. 2020 do 27. 5. 2020 ve výši 147,22 Kč). Odlišně soud posoudil část žaloby týkající se zaplacení částky 350 Kč s příslušenstvím, když z vyúčtování pojistné smlouvy bylo zjištěno, že tato částka nepředstavuje dlužné pojistné, ale poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy. Tohoto se však žalobkyně žalobou nedomáhá, ale i pokud by tomu tak bylo, pak výše tohoto poplatku nebyla účastníky sjednána v pojistné smlouvě. Jsou-li povinnost žalovaného k jeho zaplacení i jeho výše zakotveny v pojistných podmínkách či v sazebníku žalobkyně, pak takovýto způsob„ sjednání“ by soud nemohl považovat v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3512/2011 za neplatný, a proto žalobu ohledně 363,78 Kč (součet částky 350 Kč a vypočteného úroku z prodlení z ní od 6. 1. 2020 do 27. 5. 2020 ve výši 13,78 Kč) výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokátky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.