27 C 249/2021-49 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 901 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalované vůči žalobkyni vzniklý nezaplacením části ceny za dodávku zemního plynu v období od 22. 8. 2018 do 5. 6. 2019 do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřila. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná si u žalobkyně objednala dodávku plynu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Žalobkyně do uvedeného místa plyn dodávala na základě Smlouvy o poskytování služeb ze dne 1. 8. 2018 v době od 22. 8. 2018 do 5. 6. 2019, ale žalovaná za plyn odebraný v uvedeném období v ceně 13 701 Kč zaplatila na zálohách 5 000 Kč. Z ceny odebraného plynu, kterou jí žalobkyně vyúčtovala fakturami [číslo] splatnou dne 28. 5. 2019 (7 897 Kč), [číslo] splatnou dne 25. 6. 2019 (411 Kč) a [číslo] splatnou dne 9. 7. 2019 (393 Kč), žalovaná zaplatila žalobkyni pouze 6 800 Kč. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2079 a násl. občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla uzavřena kupní smlouva, žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalované zboží (plyn), ale žalovaná své povinnosti zaplatit kupní cenu nedostála zcela. Proto soud žalobě v části týkající se zaplacení ceny za dodávky plynu jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 1 901 Kč odpovídající zbývající části nezaplacených kupních cen. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžitých dluhů, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávek podle § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení (v souladu s návrhem žalobkyně) počínaje dnem následujícím po splatnosti nejpozději splatné faktury do zaplacení. Výrokem II. rozsudku soud zamítl žalobu v části týkající se zaplacení části úroku z prodlení přesahujícího výši zákonného úroku z prodlení (v okamžiku prodlení se zaplacením jednotlivých dlužných částek). O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokátky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.