41 C 190/2020-38 — Okresní soud v Teplicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 5.999 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) dne [datum] žalované poskytl částku 5.000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaná žalovaná nedostavila, ačkoliv jí žaloba společně s předvoláním byly doručeny dne [datum] postupem uvedeným v ust. § 49 odst. 4 o. s. ř., a to na adresu pro doručování (trvalé bydliště – [ulice a číslo], [obec] - [část obce]) dle ust. § 46b písm. a) o. s. ř.. Žalobkyně se svým podáním ze dne [datum] omluvila svou neúčast na tomto jednání. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z provedených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti. 5. K prokázání tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně předložila smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], která však není podepsána žalovanou. 6. Ze zprávy [právnická osoba], doručené soudu dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla v rozhodném období od [datum] do [datum] majitelem a disponentem bankovního účtu č. [bankovní účet]. Dále ze zprávy [právnická osoba] vyplývá, že disponentem účtu č. [bankovní účet] byl původní věřitel žalobkyně, tj. [právnická osoba] v likvidaci. 7. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] vyplývá, že z tohoto jejího účtu byla poukázána na účet č. [bankovní účet], tj. účet žalované, dne [datum] částka 5.000 Kč. 8. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. 9. Na základě provedených důkazů pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 10. Tvrzení žalobkyně, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] tak nebylo před soudem prokázáno, neboť předložená smlouva nebyla opatřena podpisem žalované (viz nález Ústavního soudu ČR č. j. I. ÚS 3512/2011). Bylo naopak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poslala částku 5.000 Kč na účet žalované. 11. Podle § 2991 odst. 1 OZ musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému oč se obohatil. Podle odst. 2 tamtéž se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 věty první OZ pokud strana plnila, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Protože soud na základě předložených listinných důkazů posoudil věc po právní stránce jak shora uvedeno, rozhodl jak ve výroku II. uvedeno, když okamžik prodlení žalované prokazatelně nastal až po doručení oznámení o postoupení pohledávky žalované. Žalovaná se tak ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970, s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. 14. Zbývající část žaloby představující uplatněný nárok ve formě poplatku za poskytnutí úvěru v částce 999 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 999 Kč od [datum] do zaplacení, soud výrokem I. zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaná k úhradě tohoto poplatku smluvně zavázala. Není-li po právu základ nároku, nemůže být po právu ani jeho příslušenství, a proto soud nepřiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z tohoto poplatku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 993,16 Kč, přičemž tato částka představuje 66,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,35 % a úspěchu žalované v rozsahu 16,65 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.999 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 16. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 17. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..