10 C 135/2022-21 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 15.2.2022 domáhala toho, aby soud svým rozhodnutím uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 4 590 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, vznikla mu tak povinnost hradit televizní poplatek dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových televizních poplatcích. Žalovaná částka představuje neuhrazený poplatek za období od února 2019 do listopadu 2021 ve výši 4 590 Kč, 34 x 135 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo prokázáno, že v říjnu 1982 se žalovaný přihlásil službou SIPO pod [číslo] jako poplatník televizního poplatku. Dopisem ze dne 10.12.2021 byl žalovaný žalobkyní vyzván k neprodlené úhradě dluhu. Z výpisu detailu dluhu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil televizní poplatek za období od února 2019 do listopadu 2021 ve výši 4 590 Kč, 34 x 135 Kč. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána oprávněně a proto jí vyhověl. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle z.č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle ustanovení § 7 odst. 1,2, 3 uvedeného zákona poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. 7. Podle ustanovení § 10 uvedeného zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 8. Podle ustanovení § 3 odst. 2 uvedeného zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle odstavce 4 uvedeného ustanovení jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 9. Žalovaný je držitelem televizního přijímače a ani přes výzvu žalobkyně neuhradil zákonný poplatek za televizní přijímač ve výši 135 Kč měsíčně, za období od února 2019 do listopadu 2021 ve výši 4 590 Kč, 34 x 135 Kč. 10. Podle ustanovení § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle uvedeného ustanovení přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení od prvního dne prodlení žalované s plněním dluhu, tedy od každého šestnáctého dne příslušného kalendářního dlužního měsíce. Úroky jsou ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok je kapitalizovaný ke dni vyhotovení žaloby dne 15.2.2022 dle žalobního návrhu (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva v celkové výši 600 Kč. Tato částka představuje uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů za dva úkony. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 3344/12 nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, když z uvedeného nálezu mimo jiné vyplývá, že i když Česká televize není orgánem státní moci, těší se poli svého působení výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky), a proto na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány veřejné moci. Z tohoto důvodu nelze postup České televize, kdy agendu televizních poplatků, kterou sama spravuje, následně předává příslušné advokátní kanceláři, považovat za odpovídající principům spravedlnosti. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize. Soud v dané věci dospěl závěru, že projednávaná věc není skutkově ani právně složitá a závěry uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR jsou aplikovatelné i v nyní projednávané věci, s ohledem na tuto skutečnost tedy nelze náklady žalobkyně na zastoupení advokátem považovat za náklady účelně vynaložené. Dále soud respektoval závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 39/13 a s odkazem na tento nález a za použití § 151 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů za dva úkony po 100 Kč dle 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dle tohoto ustanovení i účastníkovi řízení, který není zastoupen advokátem, vznikají náklady v podobě hotových výdajů. Soud považuje za účelně vynaložené hotové výdaje související se dvěma úkony (předžalobní výzva, sepis žaloby). 12. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 13. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.