12 C 22/2022-28 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 620 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 122,30 Kč z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byla žalovaná z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinna platit podle zvláštního zákona za období ledna 2021 ve výši 1 620 Kč měsíčně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den 10. 8. 2022, ke kterému se žalovaná bez omluvy a žalobkyně s omluvou nedostavily. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Mezinárodní příslušnost soud posoudil dle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, [číslo] (Brusel I bis). S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že se žalovaná v listopadu 2018 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jako poplatník televizního poplatku za televizní přijímač. Tento poplatek však žalovaná včas a řádně nehradila, když žalobkyni nezaplatila platby za období ledna 2021. Upomínkou ze dne 1. 10. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě poplatku ve výši 1 620 Kč. Z předložené dodejky vyplývá, že zásilka se vrátila z adresy [adresa žalované], jako nevyzvednutá a výzvu nebylo možné zanechat z důvodu, že není schránka. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná, když bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o neplacení televizních poplatků žalovanou ve shora uvedeném měsíci leden 2021. Žalovaná nedostála své zákonné povinnosti platit televizní poplatky, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 135 Kč odpovídající součtu nezaplacených televizních poplatků za uvedené období (tedy za měsíc leden 2021). V důsledku prodlení žalované žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z § 7 zákona č. 348/2005 Sb. V souladu s § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10,19 Kč odpovídající prodlení s částkou 135 Kč za období do 15. 12. 2021, jak bylo žalobkyní požadováno. Soud ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobkyně požadovala plnění pouze za měsíc leden 2021, avšak žalovaná částka odpovídala nároku za jeden kalendářní rok. Soud byl připraven žalobkyni o nedostatku tvrzení týkající se zbývající části nároku poučit ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., avšak z důvodu její nepřítomnosti tak nemohl učinit. Lhůta k plnění byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.