13 C 180/2021-31 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost přispívat na její výživu měsíčně částkou 3 000 Kč od 1. 1. 2021. Tvrdila, že manželství bylo uzavřeno dne 21. 6. 2015 v Srbsku, za manželem potom dojížděla necelý rok do [anonymizováno], [příjmení] republika [země], brzy se však přestali stýkat, manželka se s manželem tři roky neviděla, tento nežije v České republice, manželka jeho adresu nezná. Jediným příjmem manželky jsou sociální dávky, pobírá příspěvek na bydlení ve výši 4 133 Kč a příspěvek na živobytí ve výši 4 490 Kč. Za bydlení měsíčně vynakládá částku 7 067 Kč, na uspokojení životních potřeb jí tak zbývá pouze částka 2 054 Kč. Při jednání pak doplnila, že je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť nejsou známy majetkové poměry ani možnosti a schopnosti žalovaného. Pravomoc českého soudu je dána na základě ustanovení § 47 zákona č. 91/2012 Sb., kolizním právem je české právo dle ustanovení § 49 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb. Dle ustanovení § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Dle ustanovení § 922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. Dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti a bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala majetkové poměry žalovaného, navíc účastníci spolu nikdy nežili, soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl zcela úspěšný, žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.