17 C 209/2022-38 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu celkem částku 2 835,23 Kč s příslušenstvím, představující dluh žalované vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 7. 2020 č. [anonymizováno] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované bezhotovostním převodem na její účet finanční obnos ve výši 2 000 Kč, který se žalovaná spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 984,60 Kč a se smluvním úrokem z úvěru zavázala splatit do 20. 7. 2020. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 500 Kč. Na základě Projektu fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 došlo ke sloučení zanikající společnosti [právnická osoba] se společností [právnická osoba] V rámci tohoto procesu přešlo veškeré jmění zanikajících společností na nástupnickou společnost. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce. Vedle jistiny dluhu 2 398,84 Kč se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení: zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % p. a., kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 177,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 926,08 Kč, kapitalizovaného zákonné úroku z prodlení ve výši 53,79 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 835,23 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě meritorně nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřel dne 11. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalované poskytl finanční obnos ve výši 2 000 Kč, který žalovaná spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 984,60 Kč a se smluvním úrokem z úvěru ve stanovené lhůtě nevrátila. Žalovaná se citovanou smlouvou dále zavázala zaplatit v případě nesplnění povinnosti řádně a včas splatit úvěr či poplatek za poskytnutí úvěru v den termínu splatnosti jednorázovou smluvní pokutu a taktéž zaplatit postoupené poplatky za prodlení. Na svůj dluh žalovaná uhradila částku 500 Kč. Dne 11. 10. 2021 došlo k postoupení pohledávky ze strany společnosti [právnická osoba] na společnost žalobce a to Smlouvou o postoupení pohledávek. Dopisem ze dne 27. 10. 2021 oznámila společnost [právnická osoba] žalované postoupení celé pohledávky. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva, která má znaky smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku a žalovaná nedostála svým platebním povinnostem ze smlouvy vyplývajícím. Na právní vztah se také vztahují zákony č. 634/1992 Sb. a č. 145/2010 Sb., ve znění změn a doplňků. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 cit. zák. ustanovení zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud, včetně zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % p. a., kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 177,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 926,08 Kč, kapitalizovaného zákonné úroku z prodlení ve výši 53,79 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 835,23 Kč, rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. 6. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. V daném případě soud ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem 1 089 Kč včetně DPH, z toho odměna advokáta dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč), 3 režijní paušály ve výši 300 Kč + 21% DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 8. Platební místo a standardní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.