17 C 313/2022-36 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 16 000 Kč s tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě původní věřitel žalovanému poukázal na uživatelský účet, ke kterému měl pomocí vlastního hesla přístup jen on, dne 24. 11. 2020 částku 16 000 Kč. Poskytnutou částku žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti (24. 12. 2020) nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020 původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce. Vedle částky 16 000 Kč se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě meritorně nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdce žalobce a původní věřitel společnost [právnická osoba] se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. CZ449606, na jejímž základě původní věřitel dne 24. 11. 2020 žalovanému poskytl částku 16 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 24. 12. 2020 nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na společnost žalobce, což bylo žalovanému dopisem původního věřitele ze dne 10. 4. 2022 oznámeno. Dopisem z téhož dne byl žalovaný následně vyzván k úhradě dluhu. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 16 000 Kč, kterou měl vrátit do 24. 12. 2020. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s ustanovením § 1879 o. z. 7. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě i v této části vyhověl. 8. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 9. V daném případě soud ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem 1 452 Kč včetně DPH, z toho odměna advokáta dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši 900 Kč (za 3 úkony právní služby po 300 Kč), 3 režijní paušály ve výši 300 Kč + 21% DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Platební místo a standardní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.