19 C 172/2022-39 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 7. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 3 533 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalovaného vůči žalobkyni vzniklý v důsledku nezaplacení ceny odebrané elektřiny, dodané právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) žalovanému do odběrného místa [adresa žalovaného], v období od 11. 10. 2018 do 22. 7. 2019. Pohledávka za žalovaným byla dne 13. 10. 2017 postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. 4. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný si u právní předchůdkyně žalobkyně objednal dodávku elektrické energie do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Právní předchůdkyně žalobkyně do uvedeného místa elektrickou energii dodávala také v období od 11. 10. 2018 do 22. 7. 2019, ale žalovaný za elektřinu odebranou v uvedeném období v celkové ceně 3 533 Kč nezaplatil. Cena odebrané elektřiny mu byla vyúčtována fakturou ve výši 3 160 Kč ze dne 10. 1. 2019 [číslo] splatnou dne 24. 1. 2019 a fakturou ve výši 3 133 Kč ze dne 24. 7. 2019 [číslo] splatnou dne 7. 8. 2019. Žalovaný uhradil pouze částku 2 760 Kč, která byla započtena na fakturu dříve splatnou. [právnická osoba] za žalovaným byla dne 13. 10. 2017 postoupena žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2079 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva, žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalovanému zboží (elektřinu), ale žalovaný své povinnosti zaplatit kupní cenu zcela nedostál. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku v celkové výši 3 533 Kč odpovídající součtu nezaplacené kupní ceny elektřiny. 6. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur, kterými byla žalovanému vyúčtována cena odebrané elektřiny, do zaplacení, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Celková náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť v daném případě jde o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.