19 C 259/2022-29 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 23. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 986 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo] ze dne 7. 1. 2018, na základě které byl žalované žalobkyní dodáván plyn do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], pro potřeby domácnosti. Žalovaná měla za dodávku plynu v období od 23. 1. 2019 do 20. 8. 2019 uhradit žalobkyni cenu odebraného plynu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu na dodávku plynu dne 7. 1. 2018 pro odběrné místo [ulice a číslo], [obec]. Za realizovaný odběr plynu v období od 23. 1. 2019 do 20. 8. 2019 byla žalované žalobkyní vystavena faktura VS [číslo] ze dne 27. 8. 2019 se splatností dne 10. 9. 2019 ve výši 3 986 Kč. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2079 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla uzavřena kupní smlouva, žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalované zboží (plyn), ale žalovaná své povinnosti zaplatit kupní cenu nedostála. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku ve výši 3 986 Kč odpovídající nezaplacené kupní ceně plynu. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti faktury, kterou byla žalované vyúčtována cena odebraného plynu do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.