19 C 32/2022-35 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 1. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 2 112 Kč s tím, že žalovaný se dne 1. 9. 2018 ve vlaku právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) [číslo] [číslo] neprokázal platným jízdním dokladem a vznikla mu tak povinnost zaplatit jízdné ve výši 64 Kč a 48 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 2x 1 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 1. 9. 2018 neprokázal ve vlaku [právnická osoba] [číslo] (mezi stanicemi [obec] - [obec]) platným jízdním dokladem, přičemž výše jízdného v době této jízdy činila 64 Kč a výše přirážky v případě, že se cestující nemůže prokázat platným jízdním dokladem, činila 1 000 Kč. Žalovaný se dne 1. 9. 2018 neprokázal ve vlaku [právnická osoba] [číslo] (mezi stanicemi [obec] hl. nádraží - [obec]) platným jízdním dokladem, přičemž výše jízdného v době této jízdy činila 48 Kč a výše přirážky v případě, že se cestující nemůže prokázat platným jízdním dokladem, činila 1 000 Kč. [právnická osoba] za žalovaným byla dne 15. 12. 2015 postoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně dne 6. 9. 2019 postoupena žalobkyni. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, § 37 odst. 5 písm. b), odst. 6 a 7 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok je po právu, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 2 112 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 9. 2018 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchou výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni podání žaloby, tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.