19 C 377/2022-23 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 19. 7. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 2 222,29 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje součet nezaplacených televizních poplatků od prosince 2020 do března 2022 a náklady uplatnění pohledávky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. S předložených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatky za období od prosince 2020 do března 2022 v celkové výši 2 159,29 Kč (1 měsíc x 134,29 Kč, 15 měsíců x 135 Kč), ač ho žalobkyně o zaplacení upomínala. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když provedeným dokazováním bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o neplacení televizních poplatků žalovaným ve shora uvedených měsících. Žalovaný tedy nedostál své zákonné povinnosti platit televizní poplatky, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 159,29 Kč odpovídající součtu nezaplacených televizních poplatků za uvedená období. Stejně tak mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby v kapitalizované výši 181,50 Kč, když žalobkyně úrok z prodlení pro další období nepožadovala. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů vzniklých v souvislosti s předžalobní výzvou a podáním žaloby ve výši 200 Kč určenou dle vyhl. č. 254/2015 Sb. a 21% DPH ve výši 42 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně sama je též plátcem této daně. K přiznané náhradě nákladů řízení soud uvádí, že náklady související se zastoupením žalobkyně advokátem nepovažuje za účelně vynaložené, a to s odkazem na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3344/12, který je plně aplikovatelný i pro daný spor. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.