19 C 53/2022-26 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 12. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 10 700,10 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalovaného vůči žalobkyni vzniklý v důsledku nezaplacení ceny odebrané elektřiny, dodané žalobkyní žalovanému do odběrného místa [adresa], v období od 13. 6. 2020 do 28. 1. 2021 a poplatků za upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný si u žalobkyně objednal na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13. 2. 2019 dodávku elektrické energie do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalobkyně do uvedeného místa elektrickou energii dodávala také v období od 13. 6. 2020 do 28. 1. 2021, ale žalovaný za elektřinu odebranou v uvedeném období v celkové ceně 9 980,10 Kč ničeho nezaplatil. Cenu odebrané elektřiny mu žalobkyně vyúčtovala fakturou ze dne 10. 2. 2021 [číslo] splatnou dne 24. 2. 2021. Stejně tak žalobkyni nezaplatil poplatky za upomínky ze dne 5. 10. 2020, ze dne 20. 8. 2020 a ze dne 7. 1. 2021 v celkové výši 720 Kč. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2079 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je v části nezaplacené kupní ceny elektřiny důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva, žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalovanému zboží (elektřinu), ale žalovaný své povinnosti zaplatit kupní cenu nedostál. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 9 980,10 Kč. Pokud jde o poplatky za upomínky v celkové výši 720 Kč (3x 240 Kč), soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/2011 ze dne 11. 11. 2013, kdy ujednání o poplatcích považuje soud za neplatné, když povinnost k jejich zaplacení byla zakotvena pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně a nebyla obsahem samotné smlouvy uzavřené s žalovaným. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti faktury, kterou byla žalovanému vyúčtována cena odebrané elektřiny, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatné části. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 801 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovanou výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni podání žaloby, tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě jde o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.