19 C 90/2022-39 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 18. 3. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 9 000 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalované půjčil začátkem září 2020 částku 9 000 Kč a domluvili se, že mu peníze vrátí za 3 měsíce. Žalovaná mu však dlužnou částku dosud nevrátila. Žalovaná k žalobě uvedla, že je od roku 2020 vedena v insolvenčním rejstříku, že žalobce soudu podal nepravdivé informace a že se mohl přihlásit s pohledávkou do insolvenčního řízení, protože k tomu měl dostatek času. Soud ve věci nařídil jednání. Žalovaná, ač řádně a včas obeslána, se k tomuto nedostavila, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. Soud provedl dokazování pouze svědeckou výpovědí pana [jméno] [příjmení]. Z této svědecké výpovědi zjistil, že svědek měl být přítomen telefonátu žalobce a žalované. Stalo se tak asi před rokem a půl či 2 lety, přesně neví. Podle něj bylo jaro či začátek léta, tedy 1. polovina roku 2020. Seděl s žalobcem někde na terásce v [obec], asi ve vzdálenosti 1 metru od žalobce. Část telefonického hovoru slyšel, část si vydedukoval. Žalovaná měla žádat žalobce o poskytnutí nějaké finanční hotovosti, něco kolem 9 000 Kč. Její přítel měl mozkovou příhodu, byl převezen do nemocnice a ona neměla přístup k finančním prostředkům. Říkala, že by peníze vrátila v krátké době asi 14 dnů či měsíce, přesně svědek neví. Žalobce měl žalované přislíbit, že jí peníze půjčí s tím, že je musí dát nějak dohromady, protože je to pro něj velká částka a že jí peníze doveze. Že se jednalo o telefonát účastníků, svědek věděl od žalobce, který mu po ukončení telefonátu řekl, že mu volala žalovaná, kterou svědek již viděl. Svědek dále uvedl, že nebyl přítomen předání peněz. Za několik měsíců po telefonickém rozhovoru potkal žalobce, který mu řekl, že žalovaná se nemá k tomu, aby mu peníze vrátila. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení nebylo svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Z jediného v řízení učiněného důkazu nebyla zjištěna ani konkrétní výše zapůjčené částky, její splatnost a stejně tak nebylo prokázáno, že žalobce žalované finanční prostředky skutečně poskytl. Svědecká výpověď přítelkyně svědka [příjmení] byla soudem pro nemožnost realizace zamítnuta, neboť žalobce soudu neposkytl bližší údaje její osoby tak, aby mohla být k soudu jako svědek předvolána. Soud za této důkazní situace žalobce poučil ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzval ho k označení důkazů potřebných k prokázání jeho tvrzení, ovšem žalobce další důkazní návrhy neměl. S ohledem na shora uvedené, když žalobce svůj nárok neprokázal, soud žalobu v celém rozsahu jako neopodstatněnou zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.