20 C 166/2021-44 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum] a doplněným podáním ze dne [datum] na č. l. 24, zaplacení [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu dlužných úhrad do fondu oprav, správy domu a zálohy na vodu za období od [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] za dům v budově [adresa] na pozemku parc. č. [rok] v k. ú. [obec], když žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu v rozsahu [číslo] [anonymizováno]. 2. Soud k projednání věci nařídil jednání, žalovaný s jiným postupem projevil výslovný nesouhlas. Při jednání poté žalovaný nárok odmítl s tím, že nárok je s ohledem na dobu svého vzniku„ propadlý“, což soud podle obsahu vyjádření považuje za námitku promlčení celého nároku. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně výpisem z katastru nemovitostí č. l. 26 prokázala vlastnické právo žalovaného k bytové jednotce k roku [rok] (žalovaný se při jednání vyjádřil, že v současnosti již vlastníkem není, vyjádření nebylo zaprotokolováno). Výměrem č. l. 25 prokázala, že od [anonymizováno] [rok] činil pro žalovaného výměr příspěvků do fondu oprav [částka], na správu domu [částka] a na zálohu na vodu [částka]. Přehledem č. l. 13 žalobkyně doložila, jak dospěla k částce [částka], když tato sestává z měsíčních příspěvků á [částka] ([anonymizováno] [rok] až červen [rok], resp. á [částka] ([anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok]). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 14) vypracování i zaslání (p. v.) jednoduché předžalobní výzvy ze dne [datum] ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (adresa trvalého bydliště žalovaného, která je dle č. l. 8 neměnná od [anonymizováno] [rok]). 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 609 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 věta první tamtéž platí, že k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 tamtéž platí, že (1) Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. (2) Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 623 tamtéž platí, že při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění. Podle § 629 odst. 1 tamtéž platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § [číslo] odst. 1 tamtéž platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Soud shledal, že jakkoliv žalobkyně nárok na platby prokázala (ve smyslu nároku dle § 15 odst. 1 již zrušeného zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů), žalovaný uplatnil v rozsahu celého nároku námitku promlčení, které je třeba přiznat účinek. Žalobkyně mohla jednotlivé (měsíční) nároky uplatňovat ihned po jejich (měsíční) splatnosti v letech [rok] až [rok], kdy běh promlčecích lhůt započal. K uplynutí tříleté promlčecí lhůty u všech jednotlivých (měsíčních) nároků došlo dlouho před podáním žalobního návrhu k soudu za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., který se proto aplikuje, i když nároky samotné vznikly za účinnosti předchozího občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb.). Žalobkyně netvrdila přerušení ani stavění promlčecích lhůt. Pokud uplatnila námitku rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, neuvedla žádnou konkrétní okolnost, která by právo žalovaného vylučovala. Lze konstatovat (srov. např. nález Ústavního soudu ve sp. zn. II. ÚS 792/201), že námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje. Výjimečně mohou nastat situace, kdy je uplatnění této námitky výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Nic konkrétního, natož skutečně mimořádných ohledů hodného však v řízení nebylo tvrzeno. Soudu tak nezbylo, než nárok v celém rozsahu jako promlčený zamítnout, neboť nadále trvá pouze jako tzv. naturální obligace a žalovaného ke splnění pohledávky v důsledku uplatněného promlčení nároku již nelze nijak donucovat. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. měl právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení přiznat k její tíži žalovanému. Ten se však tohoto práva ve prospěch žalobkyně výslovně zřekl, tomu pak odpovídá nákladový II. výrok shora.