20 C 219/2022-76 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění za dodávky elektřiny a plynu do odběrného místa na adrese [adresa], a to 727 Kč dle faktury [číslo] se splatností [datum] za období od [datum] do [datum] (elektřina), 1 103 Kč (600 Kč již bylo uhrazeno) dle faktury [číslo] se splatností [datum] za období od [datum] do [datum] (plyn) a 21 211 Kč dle faktury [číslo] se splatností [datum] za období od [datum] do [datum] (plyn). Dále se domáhala úroků z prodlení jak ve výroku I shora. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud v plném rozsahu vyhovět a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Soud po pobytu žalované pátral (byť k tomu není povinen), pobyt žalovaného se však nepodařilo zjistit a obálky se vrátily jak z adresy trvalého pobytu, tak z odběrního místa. Dále soud zjistil jen emailovou adresu dle smluv. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Již samotnými oznámeními původní věřitelky na č. l. 27 a 28 žalobkyně prokázala, že na ni přešly předmětné pohledávky za žalovanou. Smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny (č. l. 33) žalobkyně prokázala závazek žalované hradit vyúčtovanou cenu za dodávku elektřiny v tarifu D02d s měsíční zálohou 900 Kč do předmětného odběrného místa. Fakturou č. l. 56 jak v odst. 1 shora žalobkyně prokázala řádné vyúčtování spotřeby se splatností jak ve výroku I shora. Smlouvou o sdružených dodávkách plynu (č. l. 29) žalobkyně prokázala závazek dodávat žalované plyn do odběrného místa jak výše s výší měsíční zálohy 300 Kč. Fakturou č. l. 39 a 48 jak v odst. 1 shora žalobkyně prokázala řádné vyúčtování spotřeby se splatností jak ve výroku I shora. Upomínkou č. l. 42, 44, 46, 51, 53, 54 a 58 prokázala upomínání, smluvních pokut se nedomáhá. Právní zástupce žalobkyně prokázal dopisem č. l. 59 a 60 vypracování kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. i jejich doručení do dispoziční sféry žalované (dle podacího archu doporučených zásilek na č. l. 61). 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud shledal žalobu důvodnou, neboť byly uzavřeny platné spotřebitelské smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu § 50 i plynu ve smyslu § 72 energetického zákona, na které se podpůrně užijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku, a žalovaná je povinna platit za řádně vyúčtované dodávky elektřiny i plynu a s tím spojená plnění (distribuční poplatky). Proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, včetně důvodně požadovaných úroků z prodlení (§ 1970 o. z.), stanovených sazbou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a běžících od splatností dle jednotlivých faktur. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Ostatně kvalifikovanou předžalobní výzvu zasílá i sám žalobce, právní zástupce tak jeho úsilí duplikuje a dokládá vlastní doručení takové výzvy. Vyúčtování a upomínání těchto plnění včetně posouzení jejich splatnosti představuje rutinní činnost již pro samotnou žalobkyni, z hlediska poskytování kvalifikovaných právních služeb zde nebylo ničeho, co by se z rámce takové běžné fakturační činnosti vymykalo, bez ohledu na to, kolik variant vyplnění jednotlivých nároků v návrhu na vydání elektronického platební rozkazu již bylo tímto právním zástupcem použito (lze je ostatně v rámci téhož soudu porovnávat fulltextovým vyhledáváním). Žalobkyní uváděná rozhodnutí jiných soudů soud považuje toliko za excesy z jinak ustálené rozhodovací činnosti dalších soudů, dle které lze formulářově zpracovaný návrh spatřovat i ve skutkově komplikovanějších typech žalobních návrhů (např. neoprávněné odběry energetických komodit, pojistné, nájemné apod.). Ohledně účelnosti nákladů řízení soud kontroloval otázku vlastnictví společnosti žalobkyně, s ohledem na vlastnictví společností, zapsanou v [anonymizována dvě slova], však v daný okamžik nezjistil, že by měl právní zástupce majetkovou účast na žalobkyni (srov. nález Ústavního soudu ve sp. zn. IV. ÚS 193/17), aby shledal důvod ke krácení odměny, která by ostatně byla s výší dle § 14b advokátního tarifu téměř shodná. 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, s přihlédnutím k energetické, inflační a uprchlické krizi. Soud proto žalované umožnil plnit dluh přibližně ve 4 splátkách (náklady řízení představují splátku„ nultou“), aby nemusela dosáhnout téhož se zapojením soudního exekutora, což pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudní