20 C 22/2022-29 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení poplatku [částka] za nucený odtah vozidla [anonymizováno] [registrační značka] [číslo] dne [datum] z ulice [ulice] v [obec], kde vozidlo bez platného osvědčení o technické kontrole tvořilo překážku silničního provozu a unikala z něj provozní kapalina na vozovku. Žalovaný byl ustanoven jako vlastník vozidla, na výzvu a upomínku nereagoval. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud mu doručil náhradním způsobem, schránku na trvalém bydlišti žalovaný označenou zřejmě nemá, neboť tam písemnost po uplynutí úložní doby nebyla doručujícím orgánem vhozena a bylo vyznačeno, že nebyla nalezena schránka ani zvonek. Soud po pobytu žalovaného pátral (neboť každé zbytečné exekuční řízení je celospolečensky nežádoucí a pro povinné mé závažné následky), jinou adresu však nezjistil. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Identita vlastník vozidla vyplynula z výpisu č. l. 12. [příjmení] mocí č. l. 14 prokázala žalobkyně oprávnění svého zaměstnance jednat jménem žalobkyně ve formě uplatnění nároku u soudu. Nařízením [územní celek] [číslo] č. l. 15 byla prokázána výše poplatku za úplný odtah ([částka]). Zápisem č. l. 11, úředním záznamem č. l. 10 p. v. a přestupkovým oznámením č. l. 10 bylo prokázáno, že vozidlo žalovaného tvořilo v ulici [ulice] u domu [adresa] v [obec] dlouhodobou překážku, postrádalo osvědčení o technické kontrole a vytékala z něj provozní kapalina, což potvrzují i tři fotografie, bylo proto k pokynu městského strážníka nuceně odtaženo a bylo zahájeno přestupkové řízení pro možný přestupek proti veřejnému pořádku. Žalobkyně prokázala dvě výzvy k úhradě ceny odtahu, které žalovaný převzal do vlastních rukou dne [datum] a [datum]. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. platí, že kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Bylo prokázáno, že předmětné vozidlo tvořilo překážku provozu, neboť nebylo způsobilé k jízdě po vlastní ose, a to jak po stránce úřední (absence platné technické kontroly), tak pravděpodobně ani i po stránce faktického technického stavu (únik provozní kapaliny) a bylo k tomu příslušným orgánem veřejné moci a současně vlastníkem komunikace odtaženo. [příjmení] místní komunikace je nepochybně [územní celek] a to dle § 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. [příjmení] [částka] za odtah vozidla zcela zjevně není nepřiměřená a odpovídá reálným nákladům takové služby. Soud proto shledal, že žalobě lze (při absenci jakýchkoliv námitek žalovaného proti kterémukoliv skutkovému tvrzení žalobkyně) v plném rozsahu vyhovět, příslušenství se žalobkyně nedomáhala. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně a ta také řádně zaslala předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., i jí přísluší 2x paušální částka náhrady hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 6. O lhůtě k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně [částka]; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně. Ostatně ke splnění dluhu měl žalovaný dostatek času a navíc bylo či je proti němu vedeno 7 exekucí od roku 2018 do současnosti a předpoklad vůle k dobrovolné úhradě je tak spíše naivním optimismem soudu, než-li reálným předpokladem.