20 C 24/2022-34 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení dlužného plnění z pojistné smlouvy [číslo] k vozidlu [anonymizováno], [registrační značka] [rok], za období trvání pojistného vztahu od [datum] do [datum], kdy pojištění pro neplacení zaniklo, a poplatku 2x [částka] za vyhotovení a odeslání upomínky, vše s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] (od [datum] do [datum]). 2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Soud po pobytu žalovaného pátral, neboť údaj o jeho doručovací adrese z roku 2015 již zřejmě není aktuální, spolehlivě však bydliště nezjistil a doručoval proto s možností náhradního doručování na doručovací adresu dle registru obyvatel, k návrhu se žalovaný nevyjádřil. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Žalovaný by měl věnovat více pozornosti aktualizaci své doručovací adresy, neboť soud není případnou zjištěnou aktuálnější adresou vázán (zejména v jiných řízeních). Žalovaný by tedy měl zvážit zejména aktualizaci institutu ohlášení doručovací adresy ohlašovně (viz § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), který je mu již znám, či zřízení datové schránky, jejíž provoz je pro občany při komunikaci s úřady bezplatný a kterou lze formou avíz propojit i se soukromou emailovou schránkou. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně pojistnou smlouvou ze dne prokázala povinnost žalovaného hradit na pojistném k vozidlu z titulu pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla (ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb.) od [datum] na dobu neurčitou kvartálně [částka], poplatek [částka] je součástí samostatného sazebníku, který nenese podpis žalovaného. Bilancí plateb č. l. 19 bylo prokázáno, že pojistné činí [částka] a dále je požadováno [částka] na upomínkách. Zánik pojištění byl doložen oznámením ze dne [datum] (č. l. 20) a nastal dne [datum] (od toho dne se tak může jednat o nepojištěné vozidlo, čímž vzniká nárok [obec] kanceláře pojistitelů na příspěvek do fondu nepojištěných vozidel). Žalobkyně doložila odeslání upomínky (č. l. 17 a 21). Právní zástupce žalobkyně prokázal vypracování (č. l. 22) a zaslání (č. l. 23) předžalobní výzvy na správnou (doručovací) adresu dle smlouvy. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z pojistné smlouvy ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku a zejména pak v režimu zákona č. 168/1999 Sb., z níž žalobkyně plnila řádně, žalovaný nikoliv. Dle § 13 odst. 2 tamtéž platí, že zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Žalobkyně se však výslovně domáhá pojistného jen do [datum]. Nárok na částku [částka] z titulu dlužného pojistného za požadované období trvání pojistného vztahu je tedy nepochybný a soud mu mohl výrokem I shora vyhovět. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Stejně tak mohl soud přiznat úrok z prodlení z této částky za korektně stanovené období (ve prospěch žalovaného) a se správně použitou sazbou (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když tento úrok činí po zaokrouhlení na celé koruny [částka]. 6. Pokud se týká částek 2x [částka] a příslušné části úroku z prodlení ([částka]), soud žalobu II. výrokem shora zamítnul, neboť takové poplatky nebyly sjednány v textu samotné pojistné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení platební smlouvy či neuhrazení pojistného (což je ve většině pojistných vztahů prakticky jediná podstatná povinnost pojištěnce) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku pojistné smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z převážné části úspěšná (76,88 % vč. kapitalizovaného příslušenství), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části (53,76 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť čelí několika exekučním řízením a je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Proto soud přiměřeně navýšil lhůty k plnění, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně [částka]; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení).