20 C 295/2021-31 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení fakturací [číslo] za pronájem a údržbu [anonymizována tři slova], umístěné u [příjmení] [jméno], které žalovaný objednal emailovou objednávkou, v období 26. až 40. týdne roku 2020, se splatnostmi před dny, jak v I. výroku shora. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni bylo možno plně vyhovět i bez konání jednání a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, doručeno mu bylo na adrese podnikatelského sídla náhradním způsobem a poté byla písemnost vhozena do označené domovní schránky. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Emailovou komunikací č. l. 25 bylo prokázáno, že žalovaný z adresy [email] (kterou mimochodem soud zjistil ještě dříve z příloh návrhů v jiných řízeních proti žalovanému a žalobní návrh tam žalovanému soud informativně zaslal) dne [datum] objednal [anonymizována tři slova] za„ [částka] měsíčně“ od [datum]. Fakturami č. l. 14 p. v. až 16 a souhrnem č. l. 14 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla a vyúčtovala pronájem [anonymizována dvě slova] za dobu jak v I. výroku shora, přičemž je zřejmé, že částka [částka] odpovídá pronájmu a servisu jedné [anonymizováno] týdně. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 17) vypracování i zaslání (č. l. 17 p. v.) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Vztah mezi účastníky soud posoudil jako platně sjednanou nájemní smlouvu ve smyslu [číslo] a násl. občanského zákoníku, jejímž převažujícím předmětem plnění je nájem movité věci, současně je sjednán servis věci. Z objednávky je zřejmé, že žalovaný předpokládal jiné ujednání o ceně, v řízení však proti vyúčtování odlišné ceny neprotestoval a mlčky tak ponechal rozhodnutí na soudu dle listinných důkazů. Soud tak dovodil, že v objednávce se jedná toliko o omyl v psaní na straně žalovaného, ostatně částka [částka] za pronájem i servis [anonymizována dvě slova] za celý měsíc (včetně daně z přidané hodnoty) by bylo zcela zjevně podhodnocením ceny takové služby již s ohledem na náklady na jízdu zavážejícího a (opakovaně) servisního vozidla. Žalobkyně plnění řádně vyúčtovala, stanovila přiměřenou splatnost jednotlivých závazků, žalovaný nájemné neuhradil. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud proto mohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, s odkazem na § 1970 tamtéž včetně úroku z prodlení, když sazba je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a počátek prodlení odpovídá splatnosti jednotlivých faktur. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou a půl mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním jednoduché (odtud nárok na toliko polovinu tarifní odměny s odkazem na § 11 odst. 2 tamtéž) předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za doslání chybějícího důkazního návrhu (emailové objednávky) odměna nepřísluší, neboť měl být předložen již v rámci žalobního návrhu, kde je uvedeno příslušné skutkové tvrzení (o objednání služby žalovaným). 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta a za středníkem o. s. ř. neboť se jedná se o relativně vysoké plnění. Jelikož však s největší pravděpodobností nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému povolil v posledních letech několik exekucí. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (pokud by snad chtěl předejít exekuci pro tento závazek, která jej na nákladech exekučního řízení velmi podstatně navýší) poskytl mírně delší pariční lhůtu. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Pokud má někdo nést tíži případného mírnějšího splátkového kalendáře, nechť je to třetí osoba, se kterou si případně žalovaná sjedná (konsolidační) úvěr a třetí osoba s tím bude souhlasit, po žalobkyni to spravedlivě požadovat, předmětem jejího podnikání ostatně nejsou finanční služby. Delší lhůtou k plnění by již byly poškozeny zájmy žalobkyně oproti pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalovaného. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory, aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).