20 C 300/2021-59 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], domáhala zaplacení slev [částka] (za prodej [anonymizována čtyři slova]) a 2 x [částka] (za prodej 2 kusů [anonymizována čtyři slova]), k nimž byla přidělena účastnická čísla [tel. číslo], [tel. číslo] a [tel. číslo], poskytnutých dle smluv ze dne [datum] s podmínkou řádného trvání smluvního vztahu po dobu 24 měsíců s povinností řádně hradit cenu sjednaných telekomunikačních služeb (kterých se žalobkyně v tomto řízení nedomáhá). 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud od OSSZ Teplice (č. l. 41) sice zjistil poslední adresu pro účel čerpání [anonymizována dvě slova] ([ulice]„ [číslo], [PSČ]“ [obec] – zjevně má jít o [ulice a číslo], [PSČ] [obec], neboť jiná kombinace takových údajů s připuštěním nejvýše dvou chyb v psaní není v daném místě přijatelná), na té se podařilo písemnost (po uplynutí úložní doby) vhodit do označené domovní schránky, k převzetí do vlastních rukou však nedošlo a soud je tak i nadále vázán trvalým bydlištěm žalovaného. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za adresou trvalého bydliště, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Dlužno doplnit, že žalovaný závazky na tři mobilní telefony se třemi nákladnými tarify sjednal 3 dny poté, co byl propuštěn z více než [anonymizováno] let trvajícího [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a jen v roce [rok] proti němu byla nařízena exekuce pro jistinu [částka]. Ochotě ke splnění pohledávek tak nic nenasvědčuje. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 12 s dodatkem č. l. 17 a žalovaným podepsanými vyúčtováními kupních cen všech [anonymizována tři slova] s uvedením výše uvedených slev č. l. 24 až 25 žalobkyně prokázala, že žalovaný převzal tři výše uvedené mobilní telefony se slevou [částka], kterou byl povinen vrátit, pokud se dostane do prodlení s plněním svých závazků vůči žalobkyni delším 30 dnů. Vyúčtování služeb byla doložena na č. l. 28 a násl. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda žalovaný na vyúčtování ve skutečnosti zaplatil) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Bylo doloženo doúčtování poskytnutých tří slev (č. l. 26 až 27) se splatnostmi dnem nejpozději [datum]. Byly doloženy upomínky č. l. 34, 35 a 37, včetně dvou doručenek/obálek, zasílaných na adresu žalovaného dle smlouvy ([ulice a číslo] v [obec] – soud jako existující adresu dohledal toliko [ulice a číslo] v [obec]). 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci spolu platně sjednali kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku s rozvazovací podmínkou (§ 548 odst. 2 věta druhá tamtéž) poskytnutí slevy z kupní ceny, a to ve vztahu ke všem třem mobilním telefonům. Bylo prokázáno, že žalovaný nehradil souběžně sjednané závazky ze služeb elektronických komunikací (o nichž jinak rozhoduje jiný orgán – [anonymizována tři slova]) a nastala tak jeho povinnost vrátit poskytnuté slevy, k čemuž byl vyzván a od [datum] se ocitnul v prodlení. Soud tak mohl žalobě v plném rozsahu vyhovět a s odkazem na § 1970 tamtéž přiznat i nárok na úrok z prodlení, když sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jelikož je i sama žalobkyně plátcem DPH, přísluší jí tak částka [částka], odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně okolnosti sjednání svědčí spíše o podvodném úmyslu, nemajetnosti a dlouhodobém masivním předlužení žalovaného, který tak nezavdává žádný důvod předpokládat, že by měl zájem závazek hradit a využil by produktivně delší lhůtu k plnění. Ta by naopak znevýhodňovala žalobkyni vůči pořadí splatných pohledávek ostatních věřitelů žalovaného.