20 C 314/2022-61 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění za dodávky elektřiny a plynu do odběrného místa na adrese [adresa] [číslo] se splatností [datum] za období od [datum] do [datum] za dodávku elektřiny (3 760 Kč již bylo uhrazeno), 51 791,30 Kč dle faktury [číslo] se splatností [datum] za období od [datum] do [datum] za dodávku plynu, 2 009,49 Kč dle ukončovací faktury [číslo] se splatností [datum] za dodávku elektřiny, 2 381,28 Kč dle ukončovací faktury [číslo] se splatností [datum] za dodávku plynu, 5x měsíční platby á 199 Kč za službu [anonymizována dvě slova] vytápění se splatnostmi v měsících srpen až prosinec 2021 a dvou smluvních pokut á 95 Kč za písemné upomínky. Dále se domáhala úroku z prodlení jak v I. výroku shora. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud plně vyhovět a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Soud po pobytu žalované pátral (byť k tomu není povinen), pobyt žalované se však s určitostí nepodařilo zjistit, obeslal ji i na adresu odběrného místa a zde byla písemnost po náhradním doručení alespoň vhozena do označené domovní schránky (z adresy trvalého bydliště se vrátila písemnost celá). Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o sdružených dodávkách plynu (č. l. 19) žalobkyně prokázala závazek žalované hradit vyúčtovanou cenu za dodávku plynu (odběrné místo [anonymizováno]) s počáteční měsíční zálohou 3 000 Kč do předmětného shora uvedeného odběrného místa, se shodnou adresou pro doručování. Fakturou č. l. 31 a 38 jak v odst. 1 shora žalobkyně prokázala řádné vyúčtování spotřeby plynu se splatností jak v I. výroku shora. Smlouvou č. l. 18 žalobkyně prokázala sjednání služby servisu vytápění (plynovým kotlem [anonymizováno]) s měsíční platbou dle ceníku (č. l. 21), který obsahuje i výši ceny upomínky (á 95 Kč). Smlouvu k odběru elektřiny žalobkyně nepředložila, z vyúčtování je však zřejmé, že žalovaná elektřinu za běžných podmínek odebírala a uhradila zálohy v celkové výši 13 260 Kč. Fakturou č. l. 28 a 36 jak v odst. 1 shora žalobkyně prokázala řádné vyúčtování spotřeby elektřiny se splatností jak v I. výroku shora. Vyúčtováními č. l. 34, 35, 40, 41 a 42 žalobkyně prokázala vyúčtování 5x 199 Kč za službu servisu vytápění. Žalobkyně doložila dvě upomínky č. l. 43 a 44. Právní zástupce žalobkyně prokázal dopisem č. l. 45 vypracování kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. i její doručení do dispoziční sféry žalované (dle podacího archu doporučených zásilek na č. l. 50). 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud shledal žalobu důvodnou, neboť byly uzavřeny platné spotřebitelské smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu § 50 i plynu ve smyslu § 72 energetického zákona, na které se podpůrně užijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku, stejně jako smlouva o dílo (s obsahem servisních služeb s charakterem pojištění), a žalovaná je povinna platit za řádně vyúčtované dodávky elektřiny i plynu a s tím spojená plnění (distribuční poplatky), i za měsíční poplatek dle servisní smlouvy, stejně tak smluvní pokuty za vystavené upomínky. Proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, včetně důvodně požadovaných úroků z prodlení, stanovených sazbou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a běžících od splatností dle jednotlivých faktur. Část příslušenství za pevně vymezené období do [datum] (v důsledku dílčího umořování platbami od žalované) soud pro zjednodušení výroku kapitalizoval částkou 241,64 Kč. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 4 340 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 214 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pro použití snížené sazby odměny dle § 14b advokátního tarifu nebyly splněny podmínky, plnění převyšuje 50 000 Kč. 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá energetická, inflační a uprchlická krize, žalovaná má 4 nezletilé děti ([číslo], 2005, 2007 a 2010). Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Současně je žalobkyně v mimořádně příznivém ekonomickém postavení, když v souvislosti s energetickou krizí generuje nad očekávání vysoký čistý zisk. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované na straně druhé poskytl přibližně dvouletý splátkový kalendář ohledně obou platebních povinností, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, kte