20 C 322/2021-35 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení ve výrocích I. a II. shora uvedených plnění z titulu vyúčtování dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného na adrese [ulice a číslo] v [obec] fakturou [číslo] za období od [datum] do [datum] a tří smluvních pokut á [částka] za odeslání upomínek. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud nicméně po žalovaném pátral, zjistil, že tento pracuje jako manažer pobočky zaměstnavatele ([IČO]) a z počtu a charakteru dalších řízení u zdejšího soudu je zřejmé, že žalovaný svou doručovací adresu ignoruje zcela záměrně, neboť jinak je míra jeho nedbalosti jen stěží uvěřitelná. 4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za neaktuální adresou trvalého bydliště ([ulice a číslo] v [obec]), či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky (promlčení, rozpor s dobrými mravy, moderace výše smluvních pokut apod.), kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit, či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 15 žalobkyně prokázala, že se zavázala dodávat do odběrného místa žalovaného na shora uvedené adrese s EAN [číslo] elektřinu v sazbě [anonymizováno] (s jističem [anonymizováno]) a žalovaný se zavázal hradit měsíční zálohy [částka] a vyúčtování dodané elektřiny. Smlouva obsahuje ujednání o poplatku [částka] za každou upomínku k zaplacení. Vyúčtováním č. l. 18 bylo prokázáno, že žalovanému byla řádně vyúčtována spotřeba elektřiny za shora uvedené období částkou [částka] (po zohlednění zaplacených záloh) se splatností [datum]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 20) vypracování i zaslání (č. l. 21) předžalobní výzvy ze dne [datum] ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (doručovací adresa dle smlouvy). Soud kontroloval, zda se žalobkyně nedomáhá plnění, které by jí již bylo přiznáno dříve (soud tak v uplynulých týdnech zjistil ve čtyřech jiných případech této žalobkyně), v tomto případě takový případ nezjistil. Zjistil nicméně, že v řízení sp. zn. 18 C 308/2021, se již pravomocným rozsudkem ze dne [datum] (na tamním č. l. 21) domohla plnění za dodaný plyn (dle stejné smlouvy, jako byla předložena v tomto řízení) v rozsahu [částka] s úrokem z prodlení a na náhradě nákladů řízení částky [částka] (k rukám právní zástupkyně advokátky Mgr. [jméno] [příjmení]). Z takového spisu soud dále zjistil, že tamní vyúčtování bylo za období do [datum] (tedy shodný den, jako v projednávané věci!), se splatností nepatrně odlišnou – [datum]. Dále soud zjistil, že v tamní věci byla předžalobní výzva zasílána [anonymizována dvě slova] dne [datum]. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali závazek dodávky elektřiny ve smyslu § 50 energetického zákona č. 458/2000 Sb. ve spojení s ustanovením o koupi dle občanského zákoníku [číslo] Sb., do odběrného místa žalovaného, s charakterem spotřebitelského závazku. Ze smlouvy žalobkyně plnila dodávkami elektřiny řádně, žalovaný nikoliv, pokud neuhradil vyúčtované plnění. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. V rozsahu vyúčtovaného plnění mohl soud žalobě vyhovět a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 tamtéž, když počátek prodlení odpovídá splatnosti faktury a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně ke splnění dluhu měl žalovaný čas o délce téměř jednoho roku, jde o skutečně marginální plnění a žalovaný pracuje jako manažer pobočky a zcela zjevně je tedy schopen takovou částku uhradit a to dokonce i z nezabavitelné částky svých příjmů (když z počtu souběžných nalézacích řízení a procesní pasivity lze očekávat, že bude brzy čelit několika exekučním řízením, přičemž souhrn jistin dosahuje řádu nižších [anonymizováno] Kč (zejména v řízení sp. zn. 25 C 30/2022 a 21 C 337/2021, kde - podobně jako tomto řízení – tamní žalobce„ rozžalovává“ své dva nároky za žalovaným samostatně, a to dokonce jsa zastoupen v obou řízeních tím samým právním zástupcem, a pokud žalovaný nebude aktivní a nenavrhne sám spojení věcí, nemusí ke spojení takových věcí vůbec dojít, což může vznikající náklady řízení průběžně navyšovat – s ohledem na způsob, jakým je počítána mimosmluvní odměna právních zástupců - advokátů). Dále lze konstatovat, že v řízení sp. zn. 20 C 309/2021 již byla žalovanému uložena jiná (drobná) platební povinnost, která může vést ke zbytečné exekuci, která marginální pohledávku pravděpodobně navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně [částka]; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). 8. Pokud se však týká 3x [částka], žalobkyně neprokázala vypracování a zaslání upomínek, za které by měla na tato plnění nárok, neunesla tak břemeno důkazu ke svým tvrzením, ač právně zastoupena. V rozsahu [částka] tak soudu nezbylo, než návrh II. výrokem zamítnout pro nedůvodnost. 9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná, měla by tak mít nárok na zaplacení poměrné části náhrady nákladů řízení. Soud však zjistil, že žalobkyně náklady nevynaložila účelně, neboť faktury se shodným dnem konce období za dodávky energetických komodit pro shodné odběrné místo (dokonce dle shodné smlouvy o sdružených dodávkách) předala k vymáhání samostatně a to dokonce dvěma odlišným právním zástupcům. Takové jednání lze jen stěží označit za cokoliv jiného, než samoúčelné navyšování nákladů řízení. Pro samostatné uplatnění není žádný zjevný, natož osp