21 C 191/2022-39 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 4 000 Kč s následujícím odůvodněním. Žalovaná dne 10. 8. 2019 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (zaniklou společností [právnická osoba], v důsledku fúze se žalobkyní) smlouvu [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací a poskytovat žalované za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby hradit sjednané ceny. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované do užívání přijímací zařízení STB* [právnická osoba] PVR HDD USB READY* ([číslo]) a Modem * MODEM COMPAL [anonymizováno] ED3 WIFI EMTA* ([anonymizováno]), které se žalovaná zavázala právní předchůdkyně žalobkyně vrátit do [číslo] dnů od data ukončení smlouvy s tím, že pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, uhradí právní předchůdkyni žalobkyně sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízené. Poskytování služeb bylo ukončeno na základě odstoupení od smlouvy ze dne 8. 9. 2020. Žalovaná částka pak představuje smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení zařízení STB* [právnická osoba] PVR HDD USB READY* ([číslo]) a dále zařízení Modem * MODEM COMPAL [anonymizováno] ED3 WIFI EMTA* ([anonymizováno]), když žalovaná je ve stanovené lhůtě žalobkyni nevrátila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud žalovanou a žalobkyni, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřily k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná či žalobkyně k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná ani žalobkyně se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřily, soud tedy rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 31. 7. 2019 uzavřena Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Smlouva obsahovala prohlášení, že se účastník seznámil a souhlasí s Ceníkem poskytovatele a se Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Podle Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a Ceníku poskytovatele byla žalovaná povinna vrátit do 14 dnů od data ukončení smlouvy zařízení, které ji bylo dočasně poskytnuto za účelem užívání služby poskytované žalobkyní a pro případ nesplnění této povinnosti žalovanou má žalobkyně právo vyúčtovat jednorázovou smluvní pokutu dle Ceníku ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Žalovaná si dále na základě Smlouvy od žalobkyně pronajala 1 koncová zařízení, a to WIFI ED3.0 za částku 70 Kč měsíčně a následně dle zakázkového listu ze dne 10. 1. 2020 si žalovaná pronajala další zařízení HD BOX za částku 70 Kč měsíčně. Žalovaná za poskytnuté služby žalobkyni řádně nehradila sjednanou cenu, tudíž právní předchůdkyně žalobkyně dopisem vyrozuměla žalovanou o odstoupení od smlouvy dne 8. 9. 2020 s tím, že smlouva bude ukončena ke dni 20. 9. 2020 a určila lhůtu 14 dnů k vrácení pronajatých zařízení. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni poskytnutá zařízení dosud nevrátila. Předžalobní výzvou dne 4. 11. 2021, odeslanou dne 8. 11. 2021, vyzval právní zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů, nicméně žalovaná neuhradila ničeho. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce zejména podle ust. § 2048 a ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/2011, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. S odkazem na uvedený nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013 se v daném případě jedná o spotřebitelský vztah mezi žalobkyní a žalovanou, kdy žalované, jako spotřebiteli, se tak dostává zvláštní ochrany. Ve smlouvě není uvedeno, že pokud žalovaná nevrátí přijímací zařízení včas a v pořádku je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu dle Ceníku, když takové ujednání je obsaženo až ve všeobecných podmínkách právní předchůdkyně žalobkyně, které žalovaná nepodepsala, a to ani ve vztahu k ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Pouhý odkaz na takovéto obecné podmínky v uzavřené smlouvě jsou zcela nedostačující a ve vztahu k povinnostem sjednaných právě v rámci těchto všeobecných podmínek a ceníku se jedná o absolutně neplatné právní jednání. Nadto soud poukazuje co do obsahové stránky ceníku a všeobecných podmínek, kde je pak zcela zřejmé, že obsáhlý text, různorodé až nesouvisející poplatky a skutečně drobná velikost písma působí pro spotřebitele nesrozumitelně. Proto soud žalobu výrokem I. v plném rozsahu v celkové výši 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) zamítl účtovanou žalované za smluvní pokutu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádné z účastnic nepřiznal právo na jejich náhradu, když žalované, která byla ve sporu zcela úspěšná, a náleželo by jí tedy právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.