21 C 329/2021-46 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2020, doplněnou podáním ze dne 27. 4. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 32 850 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 3. 9. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky, celkem částku 27 300 Kč, a to formou čtrnácti měsíčních splátek po 1 950 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 12 900 Kč, tj. úrok ve výši 4 200 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč (který byl uhrazen při podpisu smlouvy), poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 4 800 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru byla účastníky ve smlouvě sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil jen poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč a jednu splátku ve výši 1 950 Kč, a dnem 4. 11. 2018 se dostal do prodlení. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 3. 11. 2019, nastala splatnost celého úvěru. Žalovaná částka ve výši 32 850 Kč se pak skládá z jistiny ve výši 25 350 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, jejíž výpočet je v žalobě podrobně uveden. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podání žaloby k úhradě dluhu, žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když žalobkyně tento souhlas vyslovila již při podání žaloby. Zároveň soud připojil doložku, že pokud se žalovaný k této výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřil, soud tedy ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 3. 9. 2018 se žalobkyní Smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, a to na dobu určitou do data splatnosti poslední splátky. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 12 900 Kč (tj. úrok ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, dále poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 4 800 Kč) splatit žalobkyni ve čtrnácti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 3. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Z čl. V. bod 4. smlouvy vyplývá v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem na smlouvě. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela nejen ze samotného prohlášení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů v žádosti o poskytnutí úvěru, čestného prohlášení o spoluúčasti na nákladech bydlení ze dne 3. 9. 2018, credit scoringu žalobkyně ze dne 3. 9. 2018, ale i z doložené smlouvy o nájmu bytu, výplatních lístků za období duben 2018 až červen 2018, dále z dohody o provedení práce ze dne 18. 4. 2018 (se začátkem pracovního úkolu od 18. 4. 2018 a koncem dne 31. 12. 2018). Ze zprávy klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 9. 7. 2020 vyplývá, že žalovaný uhradil dne 3. 9. 2018 poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč a ve stejný den i první splátku ve výši 1 950 Kč. Počínaje splátkou splatnou dne 3. 11. 2018 již žalovaný neuhradil ničeho a ke dni vyhotovení této zprávy činil jeho dluh 25 350 Kč. Dopisem ze dne 14. 4. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 25 350 Kč představující nesplacený zůstatek jistiny včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru a částky 7 500 Kč představující smluvní pokutu vyčíslenou ke dni upomínky. Předžalobní výzva byla žalovanému dle poštovního podacího archu odeslána dne 15. 4. 2020 doporučeně. 5. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok zejména podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu se sjednaným úrokem a poplatky, nicméně svému závazku žalovaný nedostál, když uhradil pouze jednu splátku a počínaje dnem 4. 11. 2018 se dostal do prodlení. Žalovanému tak kromě povinnosti vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a uhradit jí sjednaný nezaplacený úrok a poplatky vše v celkové výši 25 350 Kč, vznikla i povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z každé jednotlivé splátky, s jejíž úhradou se dostal do prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu vyčíslenou do dne 9. 7. 2020 celkovou částkou 7 500 Kč, přičemž i tento nárok shledal soud oprávněným. Z uvedených důvodů tedy soud vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 32 850 Kč. 7. Soud shledal žalobu důvodnou i v části týkající se žalobkyní uplatněného zákonného úroku z prodlení. Žalovaný ke dni 4. 11. 2019 byl v prodlení s úhradou již celé částky 25 350 Kč, když splatnost poslední splátky dle smlouvy o úvěru nastala dne 3. 11. 2019 (neděle). Žalobkyně požadovala zaplatit úroky z prodlení od 5. 11. 2019 ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a soud shledal tento nárok oprávněným a žalobě i v této části vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 114 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 314 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé). Právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud uvádí, že z lustrace v rejstříku zdejšího soudu dospěl k závěru, že řízení v této věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 9. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.