24 C 213/2020-50 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 7. 2020 domáhala částky 3 000 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 21. 12. 2017 Smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránek uvedené společnosti, resp. formou sms. Žalovanému byla na základě toho poskytnuta částka 3 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet, žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky vrátit nejpozději do 8. 4. 2015. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, a proto dne 8. 4. 2015 nastala splatnost celého dluhu. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu poskytnuté zápůjčky. 2. Usnesením č.j. 24 C 213/2020-39 ze dne 16. 8. 2021 došlo k záměně na straně žalovaného, kdy namísto [celé jméno původního účastníka] vstoupil na místo žalovaného [celé jméno žalovaného]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. 5. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a učinil následující skutková zjištění. 6. [právnická osoba] ze dne 28. 1. 2021 vyplývá, že žalovaný byl majitelelem osobního účtu č. [bankovní účet], na který byla dne 7. 3. 2015 zaslána z účtu společnosti [právnická osoba] částka 3 000 Kč. 7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 1820 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., o uzavírání smluv distančním způsobem a § [číslo] a násl. o finančních službách a § 2390 a násl. obč. zák. o zápůjčce a § [číslo] a násl. o bezdůvodném obohacení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet částku 3 000 Kč a žalovaný uvedenou částku dosud nevrátil. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, a proto soud žalobě vyhověl. 8. V souladu s ust. § 1970 soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od doručení žaloby, neboť dříve žalovaný nebyl k zaplacení dluhu vyzván. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.