24 C 232/2022-24 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 4. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč s tím, že uvedená částka představuje smluvní pokutu za nevrácené pronajaté technické zařízení Set-top-box/CA Modul sériové č. M91841EC4146. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) byla uzavřena dne 1. 4. 2020 smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které mimo jiné poskytla žalovanému uvedené technické zařízení. Toto zařízení byl žalovaný povinen po ukončení smlouvy ve lhůtě 10 dnů vrátit. Poskytování služeb na základě smlouvy bylo ukončeno dne 30. 9. 2020. Žalovaný dosud poskytnuté technické zařízení nevrátil. [právnická osoba] se rozdělila, část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba], fúzovala se [právnická osoba] a.s., změnila firmu na [právnická osoba] a následně na [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 1. 4. 2020 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací. Žalovanému bylo zapůjčeno technické zařízení, a to Set-top-box/CA Modul sériové č. M91841EC4146, jehož převzetí žalovaný podpisem smlouvy potvrdil. Toto zařízení byl žalovaný povinen vrátit ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že by žalovaný půjčené technické zařízení nevrátil, si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč Smlouva byla ukončena dne 30. 9. 2020, ale žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni poskytnuté zařízení dosud nevrátil. K vrácení zařízení byl přitom žalovaný vyzván dopisem ze dne 21. 4. 2021, který byl podán na poště téhož dne. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání technické zařízení, a to Set-top-box/CA Modul sériové č. M91841EC4146, ovšem žalovaný své povinnosti vrátit toto zařízení včas a v pořádku nedostál. Pro tento případ si účastníci ve smlouvě sjednali smluvní pokutu. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč. 6. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení v rozsahu požadovaném žalobkyní (od marného uplynutí lhůty pro vrácení zařízení), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.