24 C 234/2021-62 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou podanou dne 22. 9. 2021 se žalobce domáhal určení, že v měsících listopadu a prosinci 2013, v lednu – září 2014, v letech 2015, 2016, 2017 a v měsících lednu – březnu 2018 nemohl žalobce konat práci u žalované pro překážky na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce. Žalobu odůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2013, žalovaná žalobci dlouhodobě nepřidělovala práci ani nevyplácela mzdu. Pracovní poměr byl ukončen k 31. 3. 2018. Až při ukončení pracovního poměru žalobce zjistil, že žalovaná za něj neodváděla platby sociálního pojištění a v evidenčních listech důchodového pojištění vykazovala, že žalovaný čerpal po celé uvedené období neplacené volno. Toto období tedy žalobci nyní nemůže být započteno pro případný budoucí nárok na invalidní důchod či důchod starobní. Žalobce se snažil věc vyřešit jak se žalovanou tak s ČSSZ v řízení o správnosti zápisu v evidenčním listu důchodového pojištění avšak bezvýsledně. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce spatřuje v tom, že pouze určením soudu, že nemohl v uvedeném období vykonávat práci pro překážky na straně zaměstnavatele, může uplatnit svá práva u ČSSZ a odstranit nesrovnalosti v evidenci důchodového pojištění a rovněž dořešit svůj nárok na podporu v nezaměstnanosti. Žalobce tvrdí, že v uvedeném období nečerpal neplacené volno, neboť se žalovanou nikdy neuzavřel dohodu o čerpání neplaceného volna, což je podmínkou pro čerpání neplaceného volna. Žalobce pro dokreslení uvedl, že v pracovním poměru setrvával, protože byl a je společníkem žalované, hlavní osobou a jednatelem je však jeho bratr. Žalobce před zhoršením rodinných vztahů nechtěl zatěžovat rodinnou společnost výplatou mzdy, když mu práce téměř nebyla přidělována, ač byl k jejímu vykonávání připraven, a byl přesvědčen, že společností jsou za jeho osobu řádně hrazeny povinné odvody. Protože se tedy nejednalo o čerpání neplaceného volna, a žalobci nebyla přidělována práce, muselo jít o překážky na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zákoníku práce. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že nárok žalovaného na požadovaném určení je promlčen podle obecné promlčecí lhůty vyplývající z občanského zákoníku, navíc mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena ústní dohoda o čerpání neplaceného volna žalobcem. Nadto žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když se měl domáhat náhrady mzdy, pokud měl za to, že se jedná o překážky na straně zaměstnavatele. 3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 28. 2. 2013 uzavřena pracovní smlouva, podle níž měl žalobce pro žalovanou vykonávat pomocné práce v zahradnictví od 1. 3. 2013, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou (viz pracovní smlouva ze dne 28. 2. 2013). Ze žaloby podané žalobcem dne 31. 5. 2018 a vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že žalobce se domáhal určení, že výpověď ze dne 8. 1. 2018, která mu byla dána žalovanou, je neplatná, a dále se domáhal vydání dokumentů, z nichž by vyplývala skutečnost, že od září roku 2013 do konce pracovního poměru dne 31. 3. 2018 náležela náhrady mzdy ve výši 13 000 Kč dle § 208 a 313 zákoníku práce, a dále se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost doplatit za žalobce sociální a zdravotní pojištění za celou dobu trvání pracovního poměru. Z usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 8. 2020, č. j. [číslo jednací] vyplývá, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou skončil dohodou ke dni 31. 3. 2018, na tomto se žalovaná a žalobce shodli v rámci soudního řízení o určení neplatnosti výpovědi ze dne 8. 1. 2018, dané žalovanou žalobci, kdy účastníci ohledně skončení pracovního poměru ke dni 31. 3. 2018 navrhli soudu schválit smír. Ze žaloby podané žalobcem dne 15. 10. 2020 a vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že žalobce se domáhal po žalované částky 115 538,40 Kč s odůvodněním, že jde o náhradu mzdy ve smyslu § 208 zákoníku práce za období od července 2017 do března 2018, neboť žalovaná mu dlouhodobě nepřidělovala práci a nevyplácela mzdu, ačkoliv byl žalobce připraven práci vykonávat. Z usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], vyplývá, že řízení o náhradu mzdy ve výši 115 538,40 Kč bylo zastaveno, neboť žalobce nezaplatil ve stanovené lhůtě soudní poplatek. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 9. 2021. Z potvrzení o zaměstnání ze dne 31. 3. 2018 vyplývá, že pracovní poměr žalobce u žalované trval od 1. 3. 2013 do 31. 3. 2018. Z přehledu dob důchodového pojištění žalobce vyplývá, že doba od 1. 11. 2013 do 30. 9. 2014, od 1. 11. 2014 do 30. 11. 2014 a od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2017, je vykazována jako neevidovaná. Z evidenčních listů důchodového pojištění žalobce za roky 2013 až 2018 a ze mzdových listů žalobce vyplývá, že žalobce v roce 2013 práci konal v období od března do října a v roce 2014 v říjnu a prosinci, v letech 2015, 2016 a 2017 žalobce práci vůbec nevykonával a neměl vykázané žádné příjmy. Z dopisu od ředitele odboru sociálního pojištění MPSV ČR ze dne 22. 7. 2021 mimo jiné vyplývá, že žalobcem tvrzená nesrovnalost spočívající v tom, že v předmětném období, přestože žádnou činnost nevykonával, se nejednalo o neplacené volno, ale o překážku v práci na straně zaměstnavatele, nemůže být předmětem přezkumu v řízení o správnost zápisu na ELDP, neboť OSSZ není k posouzení této otázky kompetentní. Z usnesení Úřadu práce ČR – krajská pobočka v [obec], kontaktní pracoviště [obec] ze dne 4. 6. 2018, [číslo jednací], vyplývá, že řízení ve věci nároku žalobce na podporu v nezaměstnanosti zahájené podáním žádosti ze dne 5. 4. 2018 bylo přerušeno na dobu do doložení přesného data a způsobu ukončení pracovního poměru žalobce u žalované. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že žalobce je společníkem žalované, jednatelem žalované je bratr žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], který je rovněž společníkem žalované. 4. Ostatní důkazy soud zamítl pro nadbytečnost. 5. Na základě hodnocení důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. 6. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena pracovní smlouva, pracovní poměr trval od března 2013 do března 2018. Na základě této smlouvy měl žalobce pro žalovanou vykonávat pomocné práce v zahradnictví. Fakticky tyto práce žalobce vykonával pouze v období od března do října roku 2013 a v říjnu a prosinci roku 2014, v dalším období žalobce práci nevykonával a nebyla mu vyplácena mzda. Žalobce je společníkem žalované, druhým společníkem a zároveň jednatelem žalované je bratr žalobce [jméno] [celé jméno žalobce]. Ohledně skončení pracovního poměru žalobce u žalované probíhal u zdejšího soudu spor, když žalobci byla žalovanou dána výpověď a žalobce se domáhal určení, že výpověď je neplatná. Toto řízení skončilo smírem, podle něhož se účastníci shodli na tom, že výpověď je neplatná a pracovní poměr skončil dohodou ke dni 31. 3. 2018. Žalobce se domáhal po žalované žalobou náhrady mzdy ve smyslu § 208 zákoníku práce, toto řízení však bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem. Žalobce požádal o podporu v nezaměstnanosti, řízení o přiznání této podpory bylo přerušeno, neboť nebylo zřejmé, kdy a jakým způsobem skončil pracovní poměr žalobce a žalované. 7. Podle § 80 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Podle § 208 zákoníku práce (dále jen zák. práce) nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87) 9. Právně soud věc posoudil podle § 80 o. s. ř., když pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou skončil dne 31. 3. 2018 a žalobce se domáhá určení, že v určitém období nevykonával práci pro žalovanou pro překážky na straně žalované. V takovém případě je nutno posoudit, zda je dán naléhavý právní zájem na takovém určení. Z ustálené judikatury NS ČR pak vyplývá, že„ jestliže právní otázka, o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu“ (viz např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2147/99 či [příjmení] [jméno] [číslo]). V daném případě by otázka, zda žalobce práci pro žalovanou v měsících listopadu a prosinci 2013, v lednu – září 2014, v letech 2015, 2016, 2017 a v měsících lednu – březnu 2018 práci nevykonával pro překážky na straně žalované (tedy zaměstnavatele), byla řešena jako otázka předběžná ve sporu o náhradu mzdy mezi žalobcem a žalovanou. Ostatně takový spor žalobce i zahájil, avšak pro nezaplacení soudního poplatku bylo řízení zastaveno. Žalobce již novou žalobu o náhradu mzdy nepodal, přestože mohl a nejednalo by se o věc rozhodnutou. Za takové situace dospěl soud k z