24 C 4/2022-32 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 20. 10. 2021 domáhala částky 1 852 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění vozidla Autopojištění Combi Plus IV, s počátkem pojištění od 10. 8. 2020. Protože žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 10. 11. 2020, došlo ke dni 19. 2. 2021 k zániku pojistné smlouvy. Žalovaná částka představuje dlužné pojistné za dobu od 10. 11. 2020 do 19. 2. 2021 a náklady ve výši 600 Kč spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. 4. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav. Z pojistné smlouvy vyplývá, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 6. 8. 2020 smlouvu [číslo] o pojištění vozidla Autopojištění Combi Plus IV, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Škoda Fabia s [registrační značka] s účinností od 10. 8. 2020, s ročním pojistným ve výši 4 548 Kč, splatným čtvrtletně po splátkách 1 137 Kč. Z přehledu bilance pojistné smlouvy ze dne 17. 9. 2021 vyplývá, že žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 10. 11. 2020, žalobkyně mu 2x vyúčtovala poplatek za vymáhání ve výši 300 Kč. Dopisem ze dne 20. 10. 2020, vyplývá, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužného pojistného v dodatečné lhůtě. Z dopisu ze dne 3. 3. 2021 vyplývá, že pojistná smlouva zanikla dnem 18. 2. 2021 pro neplacení pojistného. Z předžalobní upomínky a z podacího archu pak vyplývá, že žalobkyně dne 17. 6. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce. 5. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 6. Podle § 13 zák. č. 168/1999 Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo; zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit; nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit. 7. Podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána oprávněně, a proto jí vyhověl. Žalovaný uzavřel se žalobkyní výše uvedenou pojistnou smlouvu, tj. zavázal se hradit roční pojistné ve výši 4 548 Kč splatné čtvrtletně po částkách 1 137 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 20. 11. 2020 a pojistná smlouva tak zanikla ke dni 18. 2. 2021. Žalobkyni tím vznikl nárok na poměrnou část pojistného ve výši 1 252 Kč. 9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení za dobu prodlení žalovaného s plněním od 20. 2. 2021 do 20. 10. 2021 ve výši 8,25 % ročně, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Pokud jde o poplatky v celkové výši 600 Kč, které jsou v podstatě smluvní pokutou, soud postupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu č. j. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, z něhož vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). V daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu, přičemž ujednání o poplatku (které je ve své podstatě smluvní pokutou) nebylo sjednáno přímo v samotné smlouvě, ale vyplývalo ze Všeobecných obchodních podmínek. Tím byla žalobkyní porušena zásada poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Proto soud žalobu v nároku na poplatky včetně úroku z prodlení z těchto poplatků zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 524,13 Kč, přičemž tato částka představuje 35,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 852 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.