25 C 159/2020-55 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy žalovaný prostřednictvím příslušných webových stránek požádal o poskytnutí zápůjčky a dále odsouhlasil návrh smlouvy o zápůjčce. [příjmení] 4 000 Kč pak byla poskytnuta žalovanému na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit do [datum], ničeho však nezaplatil. Pohledávka byla postoupena [právnická osoba] s.r.o., která ji smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobkyni. 2. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání, při kterém žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí, když si žádnou zápůjčku nebral. 3. Z provedených důkazů soud uzavřel toliko, že společnost [právnická osoba] vyhotovila dne [datum] koncept smlouvy o zápůjčce, podle které měly být žalovanému jako klientovi poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku splatí do [datum]. Z výpisu z účtu spol. [právnická osoba] vyplývá, že tato společnost převedla dne [datum] částku 4 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], který je označen názvem„ [příjmení], [jméno]“. 4. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují zápůjčku, a dále podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Žalobkyně v prvé řadě neprokázala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 občanského zákoníku, když nebylo prokázáno, že žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky, že akceptoval návrh smlouvy a že částka 4 000 Kč byla žalovanému poskytnuta. Protože žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému uvedenou částku (z provedených důkazů nevyplývá, že předmětný bankovní účet byl účtem žalovaného), nemohlo být žalobě vyhověno ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, ostatně žalobkyně k tomu byla soudem vyzvána usnesením ze dne [datum], žalobkyně však žádné důkazy neoznačila, k nařízenému jednání se pak nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. se tak sama připravila. 5. S ohledem na shora uvedené soud ve výroku I. rozsudku žalobu v plném rozsahu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl sice ve věci zcela úspěšný, práva na náhradu nákladů řízení se však vzdal. Soud proto rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.