25 C 177/2022-39 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 549 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa], kde se žalovaný nejprve registroval, požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru, přičemž odsouhlasil návrh smlouvy o úvěru. Žalovanému byla poskytnuta převodem na jeho bankovní účet částka 2 000 Kč dne [datum], žalovaný však ničeho nezaplatil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při jednání konaném dne [datum], kdy uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť žádnou smlouvu se spol. [právnická osoba] neuzavřel, rodné číslo uvedené na smlouvě neodpovídá jeho rodnému číslu a bankovní účet, na který měly být vyplaceny peněžní prostředky, není jeho účtem. 3. Z provedených listinných důkazů soud uzavřel toliko, že spol. [právnická osoba] poskytuje klientům zápůjčky peněžních prostředků za poplatek, přičemž vyhotovila návrh smlouvy o zápůjčce, podle které se měla zavázat poskytnout osobě označené jménem a příjmením [celé jméno žalovaného] a rodným číslem odlišným od rodného čísla žalovaného částku 2 000 Kč za poplatek ve výši 549 Kč do [datum]. Dne [datum] [právnická osoba] převedla na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč, přičemž majitelem tohoto bankovního účtu je [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jak bylo zjištěno ze sdělení [právnická osoba] 4. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují zápůjčku, a dále podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. 5. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 občanského zákoníku, když nebylo prokázáno, že se žalovaný registroval na příslušných internetových stránkách, požádal o poskytnutí peněžních prostředků, akceptoval návrh smlouvy a že peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč byly žalovanému poskytnuty. Protože žalobkyně neprokázala, že výše uvedená částka byla poskytnuta žalovanému (když v řízení bylo naopak prokázáno, že předmětný bankovní účet je účtem osoby odlišné od žalovaného), nemohlo být žalobě vyhověno ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. se tak sama připravila. 6. S ohledem na shora uvedené soud ve výroku I. rozsudku žalobu v plném rozsahu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl sice ve věci zcela úspěšný, svého práva na náhradu nákladů řízení se však výslovně vzdal. Soud proto rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.