25 C 189/2022-21 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 518 Kč s tím, že žalovaný cestoval dne [datum] v dopravním prostředku městské hromadné dopravy na lince provozované žalobkyní, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 18 Kč a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, celkem tedy částku 1 518 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil. 2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil. 3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný cestoval dne [datum] v prostředku městské hromadné dopravy na lince provozované žalobkyní, přičemž se na výzvu žalobkyní pověřené osoby neprokázal jízdním dokladem. Jízdné činilo částku 18 Kč a přirážka k jízdnému v případě, že se cestující neprokáže platným jízdním dokladem, činila podle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně částku 1 500 Kč. Žalovaný jízdné a přirážku k jízdnému přes výzvu žalobkyně nezaplatil. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 a § 18b odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, když žalovaný využil přepravních služeb žalobkyně, na výzvu žalobkyní pověřené osoby se však neprokázal platným jízdním dokladem a vznikla mu povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, to vše v celkové výši 1 518 Kč. Protože je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a proto jí ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 518 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a proto jí soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení činí 600 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náhradu hotových výdajů za dva úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.