25 C 207/2022-25 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný cestoval dne [datum] v dopravním prostředku městské hromadné dopravy na lince provozované žalobkyní, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil. 2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil. 3. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný cestoval dne [datum] v prostředku městské hromadné dopravy na lince provozované žalobkyní, přičemž se na výzvu žalobkyní pověřené osoby neprokázal žádným jízdním dokladem. V souladu se Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně a [anonymizována dvě slova] byl žalovaný povinen zaplatit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Přes výzvu k úhradě žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 a § 18b odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, když žalovaný využil přepravních služeb žalobkyně, na výzvu žalobkyní pověřené osoby se však neprokázal platným jízdním dokladem a vznikla mu povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, to vše v celkové výši 1 530 Kč. Protože je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 1 530 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení činí 1 489 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby) ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) vypočtenou podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. 300 Kč, a 21 % DPH z odměny za zastoupení advokátem a režijních paušálů ve výši 189 Kč. 7. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.