25 C 21/2022-19 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 063 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná cestovala ve dnech 8. 1. 2019 a 2. 10. 2019 v dopravních prostředcích městské hromadné dopravy na lince provozované žalobkyní, přičemž se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalované vznikla v obou případech v souladu se Smluvními přepravními podmínkami a Tarifem žalobkyně povinnost zaplatit jízdné ve výši 18 Kč a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, celkem tedy částku 3 036 Kč. Žalovaná přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatila. 2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřila. 3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná cestovala dne 8. 1. 2019 a dne 2. 10. 2019 v prostředcích městské hromadné dopravy na lince provozované žalobkyní, přičemž se na výzvu žalobkyní pověřené osoby neprokázala jízdním dokladem. Jízdné činilo částku 18 Kč a výše přirážky k jízdnému v případě, že se cestující neprokáže platným jízdním dokladem, činila podle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně částku 1 500 Kč. Žalovaná jízdné a přirážku k jízdnému přes výzvu žalobkyně nezaplatila. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, přičemž dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je po právu, když žalovaná využila přepravních služeb žalobkyně, na výzvu žalobkyní pověřené osoby se však neprokázala platným jízdním dokladem a byla proto povinna zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, to vše v celkové výši 3 036 Kč. Protože je žalovaná v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, vznikla jí podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. S ohledem na shora uvedené soud žalobě ve výroku I. rozsudku vyhověl, přičemž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 036 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná má proto právo na plnou náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení činí 600 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náhradu hotových výdajů za dva úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.