25 C 25/2022-20 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 964 Kč představující příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, když žalovaná jako vlastník a provozovatel nákladního automobilu do 3,5 t, [registrační značka] neměla v období od [datum] do [datum] sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku v celkové výši 10 964 Kč včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, přičemž splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Žalovaná zaplatila pouze 4 000 Kč a její dluh tak činí 6 964 Kč. 2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. nijak nevyjádřila. 3. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla od [datum] zapsána v registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla – nákladního automobilu s hmotností do 3,5 t, [registrační značka], [VIN kód], přičemž neměl v období od [datum] do [datum] uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Žalobkyně přípisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou, aby ve lhůtě do 60 dnů od doručení přípisu uhradila příspěvek do garančního fondu v částce 10 664 Kč (86 Kč jako denní sazba příspěvku x 124 dnů) a náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč. Přes opakované upomínky žalovaná nezaplatila částku 6 964 Kč. 4. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6). Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu (odst. 7). 5. Podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu podle citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla (§ 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), přičemž v době od [datum] do [datum] nesplnila svoji povinnost podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná tak byla povinna zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 10 664 Kč a náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky v částce 300 Kč (§ 4 odst. 3 a 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2, § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.) Žalobkyně vyzvala podle § 4 odst. 6 a 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalovanou k zaplacení příspěvku, žalovaná však nezaplatila částku 6 964 Kč. Protože je žalovaná v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, vznikla jí podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník rovněž povinnost k úhradě úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. S ohledem na shora uvedené soud žalobě ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, přičemž uložil žalované povinnost k zaplacení částky 6 964 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na plnou náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení žalobkyně činí 1 489 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za právní zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) za tři úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění a sepis žaloby), paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále 21 % DPH ve výši 189 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost uhradit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.