27 C 14/2022-32 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 797 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka by měla představovat součet žalovaným nezaplaceného pojistného za období od 30. 10. 2020 do 12. 2. 2021 (2 197 Kč), k jehož zaplacení se žalovaný zavázal v pojistné smlouvě [číslo] uzavřené dne 30. 10. 2020, a„ poplatku“ (600 Kč). Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Soud proto posoudil předložené listinné důkazy a učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 10. 2020 pojistnou smlouvu Autopojištění Combi Plus IV, ve které se žalovaný (mimo jiného) zavázal platit roční pojistné ve výši 7 680 Kč ve čtvrtletních splátkách po 1 920 Kč. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou. Pojištění zaniklo dne 11. 2. 2021 v důsledku neplacení pojistného. Ke dni zániku pojištění žalovaný dlužil žalobkyni na pojistném částku 2 197 Kč. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a § 1970 občanského zákoníku, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní (jako pojistitelem) a žalovaným (jako pojistníkem) byla uzavřena pojistná smlouva, ale žalovaný nesplnil základní povinnost pojistníka, tedy platit řádně pojistné. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě v části týkající se dlužného pojistného vyhověl a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 2 318,66 Kč (součet částky 2 197 Kč a vypočteného úroku z prodlení z ní od 13. 2. 2021 do 15. 10. 2021 ve výši 121,66 Kč). Odlišně soud posoudil část žaloby týkající se zaplacení částky 600 Kč s příslušenstvím, když tato částka nepředstavuje dlužné pojistné, ale náklady za vymáhání. Výše těchto nákladů nebyla účastníky sjednána v pojistné smlouvě. Jsou-li povinnost žalovaného k jejich zaplacení i jejich výše zakotveny v pojistných podmínkách či v sazebníku žalobkyně, pak takovýto způsob„ sjednání“ soud nepovažuje v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3512/2011 za platný, a proto žalobu ohledně 633,34 Kč (součet částky 600 Kč a vypočteného úroku z prodlení z ní od 13. 2. 2021 do 15. 10. 2021 ve výši 33,34 Kč) výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 2 197 Kč a zákonného úroku z prodlení z ní, naopak žalovaný byl úspěšný ohledně částky 600 Kč a zákonného úroku z prodlení z ní. Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně ze 78,55 % a žalovaný přibližně z 21,45 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 57,1 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 850,22 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.