27 C 44/2022-27 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 5. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3 928 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje součet dluhu žalované vůči žalobkyni vzniklého nezaplacením ceny za dodávky zemního plynu ve výši 3 728 Kč v období od 2. 5. 2018 do 10. 10. 2018 do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a poplatků za odeslání upomínek v celkové výši 200 Kč (2 x 100 Kč). Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřila. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná si u žalobkyně objednala dodávku plynu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Žalobkyně do uvedeného místa plyn dodávala na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 19. 2. 2018 v době od 2. 5. 2018 do 10. 10. 2018, ale žalovaná za plyn odebraný v uvedeném období v ceně 3 728 Kč ničeho nezaplatila. Cenu odebraného plynu, kterou jí žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 8. 11. 2018, žalovaná nezaplatila žalobkyni ani po upomenutí. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2079 a násl. občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla uzavřena kupní smlouva, žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalované zboží (plyn), ale žalovaná své povinnosti zaplatit kupní cenu nedostála. Proto soud žalobě v části týkající se zaplacení ceny za dodávky plynu jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 3 728 Kč. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávek podle § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti faktury, kterou byla žalované vyúčtována cena za dodávky plynu, do zaplacení. Odlišně soud posoudil část žaloby týkající se zaplacení částky 200 Kč představující součet požadovaných poplatků za upomínky. Tento poplatek nebyl účastnicemi sjednán ve smlouvě o poskytování služeb, ale povinnost žalované k jeho zaplacení má být zakotvena v Obchodních podmínkách dodávky. Takovýto způsob sjednání poplatku soud považuje v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3512/2011 za neplatný. Proto soud žalobu v části týkající se zaplacení částky 200 Kč výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.