41 C 219/2022 — Okresní soud v Teplicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 4.565,83 Kč ve struktuře 3.285,43 Kč na jistině, s úrokem ve výši 24,94% ročně a 7,95 % ročně z částky 3.285,43 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 280,40 Kč s částkou 1.000 Kč (400 Kč + 600 Kč) představující poplatky za upomínání předepsané žalovanému dle sazebníku žalobkyně. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. 4. Žalovanému bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci dne [datum] do vlastních rukou a to postupem uvedeným v ust. § 49 odst. 4 o.s.ř., na adresu pro doručování dle § 46b písm. b) o.s.ř, kterou je adresa sídla uvedená v živnostenském rejstříku – [ulice a číslo], [obec]. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil a k žalobě se nijak nevyjádřil. 5. Právnímu zástupci žalobkyně bylo předvolání k jednání doručeno dne [datum] do datové schránky. Svou neúčast u jednání tento omluvil podáním ze dne [datum] když výslovně požádal o projednání věci bez přítomnosti žalobce. 6. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] vyplývá, že tato byla uzavřena mezi účastníky dne [datum] prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaná si zde sjednala úvěr s limitem 10.000 Kč a roční úrokovou sazbou 28 % s tím, že první čerpání úvěru v částce 6.746 Kč splatí v 72 měsíčních splátkách po 183 Kč. 8. Z k důkazu předložených všeobecných pojistných podmínek [číslo] nevyplývá, že by jako projev souhlasu k těmto žalovaný připojil svůj podpis. 9. Z výpisu úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný tento čerpal do výše 6.746 Kč a tento splácel až do částky 4.565,83 Kč. Z výpisu rovněž vyplývá, že žalobkyně žalovanému v jeho rámci účtovala položku označenou jako náklady spojené s vymáháním v částce 400 Kč a 600 Kč. 10. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že žalobkyně se touto otázkou zabývala, když zjišťovala mzdu žalovaného, nájemné, které musí platit a tyto informace porovnávala se státem publikovaných údajích o životním a existenčním minimu včetně údajů o průměrných nákladech na bydlení dle databáze ČSÚ. 11. Z odstoupení od smlouvy o úvěru spolu s poštovním podacím archem vyplývá, že tato listina byla žalovanému odeslána dne [datum]. 12. Z přehledu splátek vyplývá, že žalovaný naposledy na poskytnutý úvěr plnil dne [datum] v částce 770 Kč. 13. Z potvrzení o bankovním účtu vyplývá, že firma [právnická osoba] je vlastníkem bankovního účtu č. [bankovní účet]. 14. Z upomínek žalobkyně ze dne [datum] a [datum] vyplývá, že těmito žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dlužné částky úvěru. 15. Z výpočtu příslušenství úvěru vyplývá, že žalobkyně průběžně kapitalizovala dlužnou částku úroky nižšími, než jaké byly sjednány dle smlouvy uzavřené mezi účastníky. 16. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil nic, co by mělo vliv na rozhodnutí ve věci. 17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně prostřednictvím [právnická osoba] s. r. o. uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 6.746 Kč. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu 28 % ročně. Žalovaný na poskytnutou půjčku neplnil ve sjednaném čase a rozsahu, a proto žalobkyně dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupila. Ke dni odstoupení od smlouvy evidovala žalobkyně za žalovaným pohledávku v celkové výši 6.746 Kč ve struktuře 3.285,43 Kč na jistině a 280,40 Kč na smluvním úroku. Žalobkyně dále evidovala za žalovaným pohledávku na náhradě nákladů za upomínání v částce 1.000 Kč (400 Kč + 600 Kč). 18. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2395 a násl. OZ (oddíl 7 – Úvěr) a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně splnila svou povinnost poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky, ale žalovaný své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané splátky spolu s poplatky za vedení úvěru nedostál. 19. Na tomto místě soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. 20. Pro úplnost soud dodává, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 657/2005 mohou smlouvou sjednané úroky a úroky z prodlení existovat vedle sebe a podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2782/99 se výpovědí smlouvy (odstoupením od smlouvy) věřitel nemůže dostat do nevýhodnějšího stavu než před odstoupením a práva věřitele na úrok z úvěru nadále trvají. 21. Protože soud na základě předložených listinných důkazů posoudil věc po právní stránce jak shora uvedeno, rozhodl jak ve výroku III. uvedeno. 22. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžitého závazku, má žalobkyně (vedle práva na zaplacení shora uvedené částky) podle § 1970 OZ právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné sazbě vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 23. Odlišně soud posoudil nárok uplatněný žalobou ve výši 1.000 Kč (400 Kč + 600 Kč) představující náhradu nákladů spojených s upomínáním, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by si účastníci jejich výši řádně sjednali, když k žádné z předložených listin žalovaný na důkaz svého souhlasu s těmito poplatky žalované nepřipojil svůj podpis. Soud byl připraven poučit žalobkyni o nutnosti prokázat, že tyto náhrady nákladů byly mezi účastníky řádně sjednány, zejména pak jejich výše, avšak žalobkyně svou neúčastí u jednání, byť by omluvenou, toto poučení zmařila. Soud proto v tomto rozsahu výrokem I. žalobu částečně zamítl. 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.874,07 Kč, přičemž tato částka představuje 56,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.565,83 Kč sestávající z částky 1.000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1.000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3.400 Kč ve výši 714 Kč. 25. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 26. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.