12 C 287/2022-51 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 500 Kč sestávající z jistiny úvěru 20 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč, kapitalizovaného úroku 4 072 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 815,07 Kč a částky 473 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], dále jen„ [anonymizována dvě slova]“ nebo„ předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 13. 8. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 24. 8. 2021 prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný vybral úvěrový produkt, vyplnil registrační formulář, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu, kde vyplnil požadované registrační údaje a v rámci dokončení žádosti o půjčku zaslal verifikační platbu z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platbou je žádost o půjčku dokončena. Na základě těchto informací [anonymizována dvě slova] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný odsouhlasil při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl mj. text smlouvy o úvěru. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobkyně vrátit částku 24 072 Kč spolu s příslušenstvím nejpozději do 12. 9. 2021. Žádost byla [právnická osoba] [anonymizováno] schválena a žalovanému byla poskytnuta částka jistiny ve výši 20 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyni tak vzniknul nárok i na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, který kapitalizovala částkou 3 500 Kč Náklady na upomínání představují náklad 39 Kč za odchozí dopis a dvě osobní návštěvy s náklady 217 Kč. Pohledávka byla postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně podáním ze dne 14. 12. 2022 vzala žalobu co do částky smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč a kapitalizovaného úroku a nákladů na upomínání v částce 4 222 Kč zpět. Soud řízení usnesením, č. j. 12 C 287/2022-48 ze dne 22. 12. 2022, zastavil. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. Souhlas žalobkyně je součástí podaného návrhu a žalovaný se k výzvě soudu doručené mu spolu s žalobou dne 19. 12. 2022 nevyjádřil, čímž ve smyslu § 101 odst. 4 s tímto postupem soudu souhlasil. Z provedených listinných důkazů soud uzavřel toliko, že [právnická osoba] [anonymizováno] dne 13. 8. 2021 a dne 24. 8. 2021 vyhotovila (žádnou stranou nepodepsaný) návrh smlouvy o úvěru [číslo] podle které se měla zavázat poskytnout žalovanému částku 8 000 s úrokem 1 840 Kč při splacení do 12. 9. 2021. Dne 24. 8. 2021 [anonymizována dvě slova] vyhotovila návrh smlouvy o úvěru [číslo] podle které se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč s úrokem 4 072 Kč se splatností do 12. 9. 2021. Žádný z návrhů není opatřen podpisem věřitele a u dlužníka podpis taktéž absentuje, jelikož za tento nelze vzít údaj o zaslání potvrzovacího kódu klientovi na telefonní číslo, ze kterého není zřejmé, kdo takovýto potvrzovací údaj zaslal. Z výpisu z bankovního účtu předchůdce žalobkyně soud zjistil, že z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného byla dne 26. 10. 2020 připsaná platba na účet předchůdce žalobkyně ve výši 0,01 Kč a na uvedený účet předchůdce žalobkyně zaslal dne 3. 8. 2021 částku 8 000 Kč a dne 24. 8. 2021 částku 12 000 Kč. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, žalobkyně evidovala zaslání dopisu dne 25. 4. 2022 a dne 18. 5. 2022 cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka. Dopisem ze dne 21. 3. 2022 [anonymizována dvě slova] vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyně přípisem z téhož dne vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 7. 4. 2022. Dopis byl odeslán doporučeně dne 22. 3. 2022 (zjištěno z podacího archu). K úhradě žalovaného vyzvala žalobkyně dopisem ze dne 25. 4. 2022 prostřednictvím svého právního zástupce. Opakované výzvy k úhradě dluhu byly vyhotoveny i předchůdcem žalobkyně, a to opakovaná výzva k úhradě ze dne 5. 10. 2021, 26. 9. 2021 a předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu dne 13. 10. 2021. Výzvou před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dne 28. 7. 2022 k úhradě dluhu nejpozději do 18. 8. 2022. Dopis byl odeslán 29. 7. 2022 (zjištěno z podacího archu). Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní spolu s přílohou této smlouvy a společného prohlášení soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují úvěr a podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti Žalobkyně neprokázala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť uzavření smlouvy nemohla prokázat nepodepsaná smlouva. Z předložených výpisů z účtu o provedených platbách na účet žalovaného ve spojení s výpisem z účtu o potvrzující platbě z účtu žalovaného zaslané [právnická osoba] [anonymizováno] žalobkyně prokázala své tvrzení o tom, že peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč byly poskytnuty dne 3. 8. 2021 a 24. 8. 2021 žalovanému. Soud žalobě tak vyhověl co do žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku a k tomuto přiznal i požadovaný úrok z prodlení. Současně soud přiznal i náklady na uplatnění pohledávky ve výši 39 Kč. Náklady na uplatnění pohledávky za osobní návštěvy soud s ohledem na skutečnost, že takovéto náklady nepovažuje za účelně vynaložené z tohoto důvodu nezkoumal ani způsob, jakým k jejich výši žalobkyně dospěla a ani to, zda skutečně tyto návštěvy proběhly. S ohledem na shora uvedené soud ve výroku I. rozsudku žalobě vyhověl a výrokem II. ji ve zbývajícím rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (i zastavení řízení je třeba považovat za její neúspěch, když nebylo učiněno pro chování žalovaného), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 674,40 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 940 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 840 Kč ve výši 176,40 Kč. Soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení spojených s částečným zpětvzetím řízení. Tento úkon žalobkyně učinila po podání žaloby pouze z vlastních důvodů, jež nijak nezapříčinil žalovaný a tedy nelze takovýto úkon považovat za účelně vynaložený, nýbrž za pouhý procesní apendix ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 628/2015 ze dne 20. 12. 2016.