19 C 107/2023-153 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 148 533,95 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 17. 6. 2015 smlouvu označenou jako„ smlouva o půjčce“, kde v postavení věřitele vystupuje žalobkyně a v postavení dlužníka žalovaný. Žalobkyně v souladu s touto smlouvou poskytla žalovanému částku 270 439 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Tuto částku získala žalobkyně uzavřením úvěrové smlouvy na svou osobu u [právnická osoba] Žalovaný se zavázal předmětnou poskytnutou částku vrátit žalobkyni nejpozději do 10. 6. 2022, a to tak, že uhradí žalobkyni jednotlivé splátky dle splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí smlouvy. Tento splátkový kalendář koresponduje se splátkovým kalendářem žalobkyně vůči [právnická osoba] [příjmení], kterou žalobkyně poskytla žalovanému se skládala z dosud nevyčerpaných zůstatků úvěrů žalobkyně u [právnická osoba] ke dni uzavření smlouvy, konkrétně v případě tzv. půjčky 1 žalobkyně u [právnická osoba] ve výši 68 921 Kč a v případě tzv. půjčky 2 žalobkyně u [právnická osoba] ve výši 201 518 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit jednotlivé dosud neuhrazené splátky označené ve splátkovém kalendáři, pokud jde o tzv. půjčku 1 jako splátky č. 23 až 96, každou z nich s výjimkou poslední splátky ve výši 1 436 Kč, kdy první z nich měla být uhrazena dne 10. 7. 2015. Splátky měly být hrazeny vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce. Poslední splátka označená ve splátkovém kalendáři měla být uhrazena nejpozději dne 10. 8. 2021. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit jednotlivé dosud neuhrazené splátky označené ve splátkovém kalendáři, pokud jde o tzv. půjčku 2 jako splátky č. 16 až 99, každou z nich s výjimkou poslední splátky ve výši 3 997 Kč, kdy první z nich měla být uhrazena dne 10. 7. 2015. Splátky měly být hrazeny vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce. Poslední splátka označená ve splátkovém kalendáři měla být uhrazena nejpozději dne 10. 6. 2022. Tento den byl ve smlouvě uzavřené mezi účastníky označen jako termín splatnosti celého dluhu žalovaného vůči žalobkyni. Pokud sečteme jednotlivé měsíční splátky podle tzv. půjčky 1 a tzv. půjčky 2, žalovaný se zavázal dle předmětného splátkového kalendáře zaplatit žalobkyni na svůj dluh částku v celkové výši 440 744,64 Kč. Žalobkyně považuje za nutné uvést, že v době uzavření smlouvy byla družkou žalovaného a předmětnou částku ve výši 270 439 Kč získala pro žalovaného úvěrem u [právnická osoba] uzavřeným na místo žalovaného na svou osobu. Žalovanému banka nemohla předmětný úvěr poskytnout s ohledem na jeho špatnou úvěruschopnost. I z tohoto důvodu nelze smlouvu vykládat jinak než tak, že dle splátkového kalendáře tvořícího nedílnou součást smlouvy, má žalovaný povinnost uhradit žalobkyni na svůj dluh právě částku odpovídající součtu těchto splátek uvedených ve splátkovém kalendáři. Žalovaný se tedy zavázal uhradit žalobkyni na svůj dluh částku 440 744,64 Kč. Takovému závěru nasvědčuje také skutečnost, že splatnost poslední splátky půjčky 2 koresponduje s nejzazším datem splatnosti dluhu žalovaného uvedeným ve smlouvě, t. j. 10. 6. 2022, jakož také to, že žalovaný hradil jednotlivé splátky včetně úroků, t. j. nehradil pouze ty části splátek dle splátkového kalendáře, které by směřovaly na jemu poskytnutou jistinu ve výši 270 439 Kč, ale hradil splátky vždy celé včetně části připadající na úroky. Žalovaný na dluh vůči žalobkyni nikdy neplnil přímo sám, namísto žalovaného na tento dluh plnily v minulosti matka žalovaného [jméno] [příjmení] a manželka žalovaného [jméno] [příjmení]. Manželka žalovaného plnila na předmětný dluh celkem částkou ve výši 149 507 Kč (26 splátek po 5 433 Kč a dále částku 4 252 Kč a 3 997 Kč). Matka žalovaného plnila na předmětný dluh 139 879 Kč Celkem tak žalovaný uhradil na svůj dluh částku ve výši 289 386 Kč. Matka žalovaného plnila žalobkyni částky jednak na účet žalobkyně u ČSOB a jednak na účet žalobkyně č. [bankovní účet]. Některé platby však nesměřovaly na úhradu dluhu žalovaného, ale na plnění dluhu samotné paní [jméno] [příjmení] vůči žalobkyni na základě nájemní smlouvy. Nadále žalovaný dluží žalobkyni částku 151 358,64 Kč, kterou ovšem žalobkyně nepožaduje celou a domáhá se toliko uhrazení částky ve výši 135 012 Kč. Žalobkyně se dále domáhá vůči žalovanému úhrady smluvní pokuty, kterou si účastníci sjednali ve smlouvě pro případ prodlení žalovaného s vrácením dlužné částky ve výši 5% z půjčené finanční částky. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 9. 1. 2023 a rovněž e-mailem ze dne 9. 1. 2023 k úhradě této smluvní pokuty, tím se smluvní pokuta stala splatnou. Žalovaný uplatněné nároky ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, když žalobkyní tvrzený nárok nikdy nevznikl, neboť žalovaný svůj dluh v celém rozsahu zapůjčené částky 270 439 Kč uhradil. Ke svému tvrzení žalovaný doložil přehled uhrazených splátek a výpisy z účtů, které úhradu části těchto splátek prokazují. V dalším odkázal na důkazy o splátkách činěných paní [jméno] [příjmení], které již jako důkaz předložila sama žalobkyně. 3. Žalobkyně v replice ze dne 9. 8. 2023 k vyjádření žalovaného uvedla, že žalovaný vykládá smlouvu ze dne 17. 6. 2015 tím způsobem, že je povinen vrátit žalobkyni pouze částku ve výši 270 439 Kč, kterou mu zapůjčila. K takovémuto závěru však nelze dle žalobkyně řádnou interpretací předmětné smlouvy dospět. V článku II. předmětné smlouvy se uvádí, že žalovaný je povinen částku ve výši 270 439 Kč vrátit ve splátkovém kalendáři, který je nedílnou součástí smlouvy, a to nejpozději do 10. 6. 2022. Ze součtu splátek v tomto splátkovém kalendáři je přitom patrné, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni také úroky spojené se získáním předmětné částky pro žalovaného, t. j. celkovou částku 440 744,64 Kč. V tomto směru ostatně i plnění doposud poskytovaná žalovaným vždy směřovala, jak na část té, které splátky, která dle splátkového kalendáře připadala na jistinu, tak ale i na úrok. V tomto směru lze tedy vycházet z toho, že tímto způsobem plnění žalovaného došlo ke konkludentnímu uznání dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 1, resp. odst. 2 občanského zákoníku. Dále je třeba poukázat na tu skutečnost, že splatnost dluhu žalovaného ve smlouvě byla nastavena nikoli ke dni, kdy by podle splátkového kalendáře uhradil částku ve výši 270 439 Kč, ale ke dni poslední splátky se splatností dne 10. 6. 2022. Jediný možný závěr je tedy ten, že se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku v celkové výši 440 744,64 Kč, což je ostatně také náklad žalobkyně na zajištění částky ve výši 270 439 Kč pro žalovaného úvěrem u [právnická osoba], který by žalovanému z důvodu jeho špatné úvěruschopnosti poskytnut nebyl. Interpretace předmětné smlouvy ze strany žalovaného je tedy nesprávná, ryze účelová a v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně odkázala na komentářovou literaturu týkající se výkladu právního jednání a judikaturu ústavního soudu. 4. Žalobkyně při jednání dále uvedla, že částka 270 439 Kč, kterou získala žalobkyně, jako toho času přítelkyně žalovaného, pro žalovaného, byla použita na jeho podnikání. Jak již dříve uvedla, žalovanému by s ohledem na jeho špatnou úvěruschopnost, úvěr poskytnut nebyl. O špatné finanční situaci žalovaného svědčí i to, že za něj předmětný dluh vůči žalobkyni plnila nejprve jeho matka a poté jeho manželka. Žalovaný by pak měl logicky platit žalobkyni i náklady spojené se zajištěním této částky úvěrem u banky. Tento závěr je nejen logický, ale koresponduje i s ekonomickým účelem smlouvy a plyne také z jejího jazykového a systematického výkladu. Žalovaný měl vrátit poskytnutou částku nikoliv ve stejné výši, ale dle splátkového kalendáře, který byl nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný plnil dle předmětného splátkového kalendáře, a to nikoliv jen částí splátek připadající na jistinu, kterou od žalobkyni obdržel, ale také v části připadající na úroky. Mezi účastníky byl sjednán jako den splatnosti den 10. 6. 2022, t. j. den, kdy byla splatná poslední splátka v předmětném splátkovém kalendáři, což svědčí o tom, že žalovaný měl uhradit všechny tyto splátky žalobkyni a nikoli jen ty, které by odpovídaly součtu jistiny, která mu byla poskytnuta. Ostatně žalovaný na jednotlivé splátky svého dluhu poskytl více než jen poskytnutou jistinu ve výši 270 439 Kč, konkrétně částku 289 386 Kč, což rovněž nepodporuje tvrzení žalovaného, že měl vrátit pouze jistinu. Výklad smlouvy zaujatý žalovaným je také v rozporu s dobrými mravy a již zmíněným ekonomickým účelem smlouvy a pouze zneužívá nevalnou kvalitu uzavřené smlouvy mezi účastníky. Jako správný je tedy upřednostnit výklad smlouvy zaujatý žalobkyní. Uplatněný nárok na smluvní pokutu z prodlení je zcela odvislý od nároku č. 1. 5. Žalovaný při jednání dále uvedl, že nárok uplatněný žalobkyní nikdy nevznikl, neexistuje, a to s ohledem na skutečnost, že se jednalo o simulovaný právní úkon. Smlouva o