19 C 36/2023-32 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 17. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] jednali o uzavření smlouvy, ovšem uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 13. 3. 2020 částku 20 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] s poznámkou [číslo]. Žalovaný však peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Předžalobní výzvou ze dne 13. 8. 2022 byl žalovaný vyzván k vrácení této částky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla dne 13. 3. 2020 žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč s variabilním symbolem [číslo]. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 13. 8. 2022. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil, proto ho žalobkyně dne 13. 8. 2022 k jejich vrácení vyzvala. Výzvu mu zaslala na adresu trvalého pobytu. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl soud k závěru, že žalobě je třeba vyhovět. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku ve výši 20 000 Kč, kterou jí však žalovaný, ani přes výzvu žalobkyně, nevrátil. Protože se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky, uložil mu soud též povinnost žalobkyni zaplatit úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.