20 C 184/2023-53 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení náhrady za cenu elektřiny, spotřebované zdokumentovaným neoprávněným odběrem v odběrném místě na adrese [ulice a číslo] v [obec] v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] (celkem 492 dnů) a vyčíslené částkou 331 019,60 Kč za 59 272 kWh (za celé souvislé období 731 dnů). Částku 5 561,16 Kč pak tvoří náklady zjištění neoprávněného odběru společností [právnická osoba], která takovou činnost pro žalobkyni vykonává na základě rámcové smlouvy za pevně stanovenou odměnu. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, soud zjistil, že má nastoupit trest odnětí svobody, k čemuž následně došlo a doručoval proto žalovanému již do věznice a tam převzal do vlastních rukou dne [datum]. Pokud u soudu osoba„ [jméno] [příjmení]“ uváděla, že předloží plnou moc k zastupování, do dnešního dne se tak nestalo a soud tak není oprávněn doručovat komukoliv jinému, než právě žalovanému. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Byla doložena plná moc od žalobkyně pro společnost [právnická osoba], ze dne [datum] (č. l. 12), dle které je tato společnost oprávněna provádět za žalobkyni kontrolu odběrných míst, dokumentovat případný neoprávněný odběr elektřiny z distribuční sítě a zamezovat mu. Smlouvou č. l. 14 ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný se žalobkyni sjednal smlouvu o zřízení odběrného místa na dané adrese (EAN [číslo]) pro příkon do 4kW. Kupní smlouvou ze dne [datum] s ověřenými podpisy bylo prokázáno, že žalovaný se měl stát vlastníkem předmětných nemovitostí na parcel [číslo] v [katastrální uzemí] s domem [adresa], ačkoliv pro počet gramatických chyb a zjevnou neurčitost či nesrozumitelnost některých ujednání je soud na pochybách, zda takový dokument mohl přivodit před Katastrem nemovitostí zamýšlené právní účinky. 4. Protokolem č. l. 17 a oznámením č. l. 18 bylo prokázáno, že dne [datum] [právnická osoba], v odběrném místě v přítomnosti osoby [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] nalezl odběr registrující elektroměr se stavem 10 312 ve vysokém tarifu s chybějícími plombami na svorkovici s tím, že„ pan [příjmení]“ popsal předchozí zapojení ke dni [datum], kterým byla elektřina odebírána kabelem z neměřené části vedení a funkce elektroměru byla suspendována propojením fází L1 a L2. Dopisem č. l. 19 a 37 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovaného (na adresu odběrného místa) k vyjádření k výši skutečně odebrané elektřiny, jinak bude proveden náhradní výpočet. Odborným vyjádřením revizního technika č. l. 24 ze dne [datum] bylo prokázáno, že byly zjištěny spotřebiče v odběrném místě a postupem dle vyhlášky č. 359/2020 Sb. a za 731 dní odběru byla stanovena hodnota odběru 539 389,97 Kč (při ceně 5, 58476 Kč za kWh) dle spotřebičů, resp. 338 027,65 Kč dle příkonu. Výpočtem žalobkyně č. l. 31 byla doložena kalkulace, vedoucí k částce 331 019,60 Kč, neboť za 731 dnů vychází z celkové spotřeby 59 272 kWh. Vynaložení částky 5 561,16 Kč je prokazováno čestným prohlášením č. l. 34, dle kterého byly proplaceny v rámci faktury č. 2021 ze dne [datum]. Fakturou č. l. 32 je žalovanému vyúčtováno plnění 336 580,76 Kč se splatností [datum]. Byla doložena upomínka k této částce ze dne [datum] (č. l. 33). Dopisem č. l. 35 byla prokázána předžalobní upomínka ze dne [datum] i její odeslání doporučeným dopisem č. l. 36. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Žalobkyně tvrdila období neoprávněného odběru s přetržkou období 239 dní, což však soud považuje za pouhou chybu v psaní, když z kalkulace škody je zřejmé, že požaduje plnění za celých 731 dní. Současně tvrdila, že žalovaný nemovitost užíval na základě nájemní smlouvy, prokazovala však ve skutečnosti k nemovitosti jeho vlastnické právo již od roku 2015. Soud tak má za prokázané, že žalovaný byl vlastníkem odběrného místa a nic nenasvědčuje tomu, že by měl nemovitost v pouhém pronájmu. 6. Podle § 28 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, platí, že na odběrných elektrických zařízeních, kterými prochází neměřená elektřina, nesmí být prováděny žádné zásahy bez předchozího souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy. Podle § 51 odst. 1 písm. d) tamtéž platí, že neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je (…) připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, (…) a dle odst. 2 tamtéž platí, že takový odběr je zakázán. Podle odst. 3 tamtéž platí, že při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. Způsob výpočtu množství neoprávněně odebrané elektřiny je upraven v § 16 vyhlášky č. 359/2020 Sb. a byl respektován. 7. Soud shledal, že žalovaný odpovídá za neoprávněný odběr elektřiny v korektně stanoveném rozsahu 331 019,60 Kč a v souvislosti s tím i za náklady zjištění odběru v odběrném místě ve výši 5 561,16 Kč. Proto jej zavázal zaplacením shora uvedené částky a s odkazem na § 1970 o. z. pak i úroku z prodlení, když počátek prodlení odpovídá předžalobní výzvě a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 464 Kč, a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracoval a podal sám žalobce, i jemu přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 9. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně žalovaný je zjevně masivně předlužen (od roku 2021 proti němu zdejší soud povolil již 8 exekucí), lze očekávat jeho věznění a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalovaného.