20 C 227/2023-41 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění za dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa] [číslo], resp. dle konečné faktury [číslo] za období od [datum] do [datum] ve výši 193 Kč. Dále se domáhala úroků z prodlení jak v I. výroku shora. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud v plném rozsahu vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Soud po pobytu žalovaného pátral (byť k tomu není povinen), žalovaného se podařilo kontaktovat na tel. [tel. číslo], kde zastihl žalovaného a jeho nevl. dceru [jméno] [příjmení], která jej předala k telefonu a žalovaný uvedl doručovací adresu v kostele jak shora a požádal o splátky okolo 1 tis. Kč měsíčně. Doručeno mu pak bylo náhradním způsobem a obálka byla poté vhozena do označené domovní schránky. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu (k tomu v projednávaném případě také skutečně došlo), to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy pro každé další soudní řízení oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze pokud zde dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž ani v tomto řízení nedošlo, v tomto řízení však jde o adresu pro doručení a není to tedy rozhodné). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným i v každém případném dalším řízení pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny (č. l. 18) ze dne [datum] žalobkyně prokázala závazek žalovaného hradit vyúčtovanou cenu za dodávku elektřiny v tarifu D02d s počáteční měsíční zálohou 1 000 Kč do předmětného odběrného místa, pro korespondenci je určena shodná adresa, pro fakturaci je uvedena emailová adresa [email]. Fakturou č. l. 24 a 25 jak v odst. 1 shora žalobkyně prokázala řádné vyúčtování spotřeby se splatností jak v I. výroku shora. Ceník nebyl předmětem sporu. Právní zástupce žalobkyně prokázal dopisem č. l. 28 a 30 vypracování předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., podacími lístky č. l. 29 a 31 pak i doručení do dispoziční sféry žalovaného. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud shledal žalobu důvodnou, neboť byla uzavřena platná spotřebitelská smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu § 50 energetického zákona, na kterou se podpůrně užijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku, a žalovaný je povinen platit za řádně vyúčtované dodávky elektřiny a s tím spojená plnění (distribuční poplatky). Proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, včetně důvodně požadovaných úroků z prodlení (§ 1970 o. z.), stanovených sazbou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a běžících od splatností dle jednotlivých faktur. Soud výrok zjednodušil, běžící úrok z jistiny 20 508 Kč kapitalizoval částkou 353,97 Kč a dále již běží v jednotné sazbě za obě faktury. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 829 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Popis skutkového stavu je komplikací ryze skutkovou, se kterou se plně vypořádává již klient, který je schopen tato plnění účtovat sám. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaný zřejmě nehradí výživné na své dítě (sp. zn. 4 T 209/2023). Je tedy zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Jelikož je pohledávka úročena úrokem z prodlení v nebývale vysoké sazbě 15 % ročně, je delší doba splácení pro žalobkyni spíše výhodou a žalovaný by naopak měl ve vlastním zájmu zvážit splacení rychlejší, neboť vysoká sazba pohledávku dále navyšuje. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně dvouletý splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za za