20 C 267/2023-60 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění za dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [ulice a číslo] v [obec] (od [datum] do [datum]), resp. [ulice a číslo] v [obec] v období od [datum] do [datum], žalovanou právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a to 4 386,56 Kč dle konečné faktury [číslo] se splatností [datum] za období od [datum] do [datum], 39 826,93 Kč dle průběžné faktury [číslo] se splatností [datum] za období od [datum] do [datum] a 11 827,97 Kč dle konečné faktury [číslo] se splatností [datum] za období od [datum] do [datum]. Dále se domáhala úroků z prodlení jak v I. výroku shora. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud v plném rozsahu vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Soud po pobytu žalovaného pátral (byť k tomu není povinen, avšak nepodařilo se zjistit více, naposledy byl kontrolován hlídkou Policie ČR dne [datum] v [obec]. Doručeno mu tak bylo pouze náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu, označenou domovní schránku doručovatel nenalezl. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu (k tomu v projednávaném případě také skutečně došlo), to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen proto, že na této došlo k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Žalovaný s tím však pravděpodobně počítá, značně vysoké spotřeby si zřejmě byl vědom a od závazků doslova utekl, emailová adresa i tel. dle smlouvy č. l. 28 patří bývalé majitelce bytu, kde žalovaný bydlel v nájmu, ani ta jeho současný pobyt nezná. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Již samotným oznámením původní věřitelky na č. l. 43 a 44 žalobkyně prokázala, že na ni přešly předmětné pohledávky za žalovaným (byť k přechodu pohledávky dokládala i další listiny). Smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny (č. l. 27), zřejmě z února 2020, žalobkyně prokázala závazek žalovaného hradit vyúčtovanou cenu za dodávku elektřiny v tarifu D01d s počáteční měsíční zálohou 1 200 Kč do předmětného odběrného místa ([adresa]). Fakturou č. l. 38 jak v odst. 1 shora žalobkyně prokázala řádné vyúčtování spotřeby se splatností jak v I. výroku shora. Smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny (č. l. 28) z [datum] žalobkyně prokázala závazek žalovaného hradit vyúčtovanou cenu za dodávku elektřiny v tarifu D01d s počáteční měsíční zálohou 1 000 Kč do předmětného odběrného místa ([adresa]). Fakturou č. l. 33 a 36 jak v odst. 1 shora žalobkyně prokázala řádné vyúčtování spotřeby se splatností jak v I. výroku shora. Upomínkou č. l. 41 a 42 a prokázala upomínání, odstoupení od smlouvy, smluvních pokut se nedomáhá. Právní zástupce žalobkyně prokázal dopisem č. l. 45 vypracování jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., avšak adresoval ji na zkomolenou adresu ([ulice a číslo] v [obec]) a neprokázal tak doručení do dispoziční sféry žalovaného. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud shledal žalobu důvodnou, neboť byla uzavřena platná spotřebitelská smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu § 50 energetického zákona, na kterou se podpůrně užijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku, a žalovaný je povinen platit za řádně vyúčtované dodávky elektřiny a s tím spojená plnění (distribuční poplatky). Proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, včetně důvodně požadovaných úroků z prodlení (§ 1970 o. z.), stanovených sazbou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a běžících od splatností dle jednotlivých faktur. Soud výrok zjednodušil, běžící úrok z jistiny 4 386,56 Kč kapitalizoval částkou 34,61 Kč a dále již běží v jednotné sazbě za obě faktury. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 3 380 Kč a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za předžalobní výzvu náhrada nepřísluší, byla odeslána na chybnou adresu, zjevně vzniklou v mysli zpracovatele spojením údajů ze dvou různých adres. Ve smyslu § 142a o. s. ř. to však nemělo vliv na přiznání náhrady za ostatní úkony právní služby, neboť v důsledku pasivního přístupu žalovaného k soudem doručené žalobě je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a ostatní náklady právního zastoupení tím z hlediska účelnosti dodatečně„ konvalidovaly“. Ohledně účelnosti nákladů řízení soud kontroloval otázku vlastnictví společnosti žalobkyně, s ohledem na vlastnictví společností, zapsanou v [anonymizována dvě slova], však v daný okamžik nezjistil, že by měl právní zástupce majetkovou účast na žalobkyni (srov. nález Ústavního soudu ve sp. zn. IV. ÚS 193/17), aby shledal důvod ke krácení odměny. 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu, o žalovaném není nic známo, zdejší soud ani nikdy nebyl jeho obecným soudem (pro vyslovení místní nepříslušnosti však nebyl zjištěn dostatek podkladů) a pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod.