20 C 57/2023-15 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], určení vlastnického práva k výše uvedenému motorovému vozidlu (soud pouze upravil [registrační značka] na [anonymizováno] [číslo], neboť údaj [číslo] považoval za pouhou chybu v psaní), které měl žalovaný nabýt do vlastnictví dle kupní smlouvy ze dne [datum], když postupně uhradil celou kupní cenu a tím na něj přešlo vlastnické právo. Žalovaný však neprovedl přepis vozidla vůči registru vozidel, ačkoliv k tomu měl od žalobkyně obdržet potřebné podklady. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na takovém určení, neboť již čelila nároku z nepojištění vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. od [obec] kanceláře pojistitelů, dále vozidlo stojí odstavené v [anonymizována dvě slova], je zřejmě nepojízdné a je třeba s ním dále nakládat, neboť překáží vlastníkovi pozemku. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud plně vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, žalobu převzal do vlastních rukou na adrese svého trvalého pobytu dne [datum]. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Kupní smlouvou č. l. 5 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že předmětné vozidlo prodala žalovanému za 45 000 Kč, splatných v měsíčních splátkách (5 000 Kč složeno při podpisu, následně 10 000 Kč, poté již po 5 000 Kč), s výhradou vlastnického práva do úplné úhrady kupní ceny. S vozidlem žalovaný převzal jeden klíč a osvědčení o registraci vozidla. Podacím archem č. l. 7 žalobkyně prokázala, že žalovanému dne [datum] zaslala doporučenou písemnost na adresu jeho trvalého pobytu, který je shodně se současným stavem uveden i v kupní smlouvě, spolu s emailovou adresou [email]. S touto adresou následně přehledu emailové korespondence komunikovala žalobkyně z adresy [email]“ na č. l. 8, jejímž obsahem je výzva k přepisu vozidla u magistrátu, spolu s dalšími požadavky, souvisejícími s nárokem [obec] kanceláře pojistitelů. Žalovaný na komunikaci dvakráte reagoval, naposledy dne [datum], požadoval informaci o místě, kam se může osobně dostavit, nereagoval na vyjádření, že věc žalobkyně požaduje řešit písemně s ohledem na nutnost konzultace svých kroků. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. [příjmení] moc advokátovi je udělena jednatelem společnosti (žalobkyně) v souladu se stavem veřejně dostupného zápisu v obchodním rejstříku. Soud shledal, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalovaného k vozidlu, neboť s vlastnickým právem jsou spojeny povinnosti, které jsou nákladné, vyžadují možnost fyzické dispozice s vozidlem a jejich nesplnění může přivodit nejrůznější správní i peněžité sankce. Přitom bez součinnosti žalovaného, který má k dispozici technický průkaz vozidla a vozidlem fyzicky disponuje, nelze dosáhnout přepisu údaje o vlastnickém právu v registru vozidel (k tomu srov. zejména nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20). 5. Současně soud shledal, že žalobkyně prokázala, že žalovaný nejpozději ke dni podání žaloby k soudu vlastnické právo k předmětnému vozidlu nabyl na základě koupě ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku, žalovaný proti tvrzení o úhradě kupní ceny neprotestoval a je prokázáno i odeslání technického průkazu vozidla, což logicky odpovídá ujednání o povinnosti k přepisu vozidla kupujícím (čl. VI smlouvy). Soud proto mohl žalobě bez potřeby dalších důkazů vyhovět a určit, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla, když okamžik právně zastoupená žalobkyně v petitu určit nepožadovala a nastane tak s právní mocí I. výroku tohoto rozsudku. Registrační značku vozidla soud nepřevzal z žalobního petitu, ale z kupní smlouvy, neboť jde zjevně o pouhou chybu v psaní. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 a 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 2 500 Kč a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 7. Žalobkyně netvrdila vypracování ani zaslání předžalobní výzvy k plnění před podáním žaloby k soudu. Ve smyslu § 142a o. s. ř. to však nemělo vliv na přiznání náhrady za ostatní úkony právní služby, neboť v důsledku pasivního přístupu žalovaného k soudem doručené žalobě je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a ostatní náklady právního zastoupení tím z hlediska účelnosti dodatečně„ konvalidovaly“. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť základní třídenní pariční lhůta je neprakticky dlouhá, proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. Z přehledu řízení zdejšího soudu vyplývá, že žalovaný čelil nebo čelí z posledních dvou let již 5 exekucím. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Stejně tak ovšem nelze bez dalšího očekávat dobrovolné plnění, aby soud věřitele znevýhodňoval v pořadí ostatních věřitelů žalovaného delší lhůtou splatnosti. Je na žalovaném, aby případně dosáhl dohody s právním zástupcem žalobkyně na splácení, pokud nechce přijmout riziko navýšení pohledávky o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit eventuálně dohodnuté splátky z nezabavitelných částek svého příjmu), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).